Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Jak využít smůlu... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Že ty jsi sebou neměl zelí? Když na rande s kozou, tak jedině se zelím. Jo a těm italským se nosí "Cavolo". ;o)
17.02.2014 08:05:41 | reagovat
due…t z pralesního ticha… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
motýlí, ptačí nebo vílí křídla přeji každé
když v noci přituhne... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
Báseň v próze - návod pro lidi, jak vidět to co je a oni nevidí
když v noci přituhne... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
....ono se to zmocní Tebe....Ji.
když v noci přituhne... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
Tohle se mi moc líbí. A to souvětí na konci krásně vystupuje z celé básně. Protože pro mě to báseň je. Už tím o čem vyprávíš, způsobem tobě vlastním. Ta příroda není jen kolem tebe, ale taky v tobě. A to tak moc, až se rozdíly stírají.
"Abych nežil příliš dlouho
a nestačil se zmocnit všeho..."
Co by se stalo? Zmocnil by ses všeho, nebo by se to všechno zmocnilo tebe. A Enigman by se rozpustil a stal se věčnou součástí Universa. Na místě kde naposledy stál, zůstal by po něm v trávě jen velký otazník a i ten by se pomalu stal součástí přírody. Možná by z něho časem vyrašil malý Habr, nebo Dub, a chodilo by se na žaludy. Už mi to nějak moc plácá, tak končím, zdravím a odlétám. :O)
16.02.2014 16:54:31 | reagovat
Jak využít smůlu... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
http://www.youtube.com/watch?v=WASMVbwTQBQ
Dobrý nápad si zaslouží aby ho četlo více lidí. ;o)
15.02.2014 12:45:20 | reagovat
Mít svůj vlastní kód... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
....naslouchám,ale ne ušima....a slyším....naskakuje mně husí kůže
.....je to tak jemné....ale zároveň silné....tvoří to......Ji.
Mít svůj vlastní kód... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Hudba je informace, kapka vody je informace, sněhová vločka je informace, stromy jsou směsicí prolínajících se informací, my sami jsme plní života nabytého informacemi. Nejsme výlisky z plastu. I když umřeme, stále v nás žijí hromady informací. MATRIX. Jdu si zďobnout pár jedniček a nul s příchutí slepice na paprice. :OD
14.02.2014 15:44:16 | reagovat
Mít svůj vlastní kód... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Konečně jsem pochopil, kdo (co) je to Qubit - tak krásně a srozumitelně podané, byť tomu stejně nerozumím - dík ;-) Ale s tou hudbou to cítím úplně stejně. Není ostatně důležité rozumět, ale ztotožnit se! :-D
Mít svůj vlastní kód... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Stím souhlasím.:)Hlavně vše za nic ale tak se žit nedá ale přežívá...Odměna po zásluse.: D
Mít svůj vlastní kód... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
To je moc dobré.Asi rád pěháš co? :D Já ráda žiju a život je risk.:)
Mít svůj vlastní kód... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Vždycky překvapíš to je fakt..taky mám svůj kód..tohle mě teda zaujalo dost :)
14.02.2014 08:55:26 | reagovat
v krajině neplašených ptáků... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
....Tak tahle mě,milý En,dojala,je krásná,taková dřevní.Každýmu děcku
bych přála ty obyčejné,ale vlastně důležité zážitky tam venku,v lůně
přírody.Zamazaný,poškrábaný,s jiskrou v oku a s naplněnou dětskou duší až po
okraj,aniž o tom člověk ví...../úsměv/.Ji.
v krajině neplašených ptáků... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
Připomněl jsi mi jednu momentku z mého dětství. Moji první vylovenou čudlu. Byl to Karásek, zvící sotva 20 cm, ale bojoval tak, že mě, šestiletou holku, málem stáhnul sebou do vody. Neuměla jsem ještě ani zacházet s cvrčkem, a tak jsem ten vlasec táhla z vody jako rozmotané klubko vlny, za což mi byli kluci strašně vděční, protože jsem jim ty metry vlasce pěkně zašmodrchala dohromady. Ale když ta čudla najednou byla venku, na světle božím, a já ji držela v těch svých malých rukách, cítila jsem se jako král, co právě zvítězil na bitevním poli. Jak jsem ji tak držela a lítala mezi všemi, aby viděli, co jsem dokázala, ani jsem si nevšimla, že mi hřbetní ploutví pořezala prsty. Když jsem ji pak pustila zpátky do vody a všimla si těch zakrvácených prstů, divila jsem se kde se tam ta krev vzala? Vždyť jsem té čudle kromě protržení horního pysku háčkem jinak neublížila. Až mi kluci vysvětlili co se stalo, že ta krev je moje, zůstala jsem na ni užasle koukat. Pořád jsem si ty prsty prohlížela proti slunci. Fascinovalo mě, že tak drobný tvor, ohrožený na životě tvorem nesrovnatelně věštím, se ještě dokáže takhle bránit. A od té doby chci být jako ta čudla. Jsem podměrečná, ale bacha na mě! A vím, že až zase uvidím na svých prstech krev, od hřbetní ploutve nějaké další čudly, vrátím se v čase zpátky, do těch šťastných dnů mého dětství. Budu zase sedět sama v sobě a všechno bude zase možný. Dík za tuhle báseň Enigmane, blikám radostí ST. :O)
13.02.2014 16:01:50 | reagovat
v krajině neplašených ptáků... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
talik krásy jsi mi ukázal a odhalil, že si to snad ani neumíš představit:)
13.02.2014 13:01:57 | střelkyně1reagovat