Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
dolomitské šepoty... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Taky ty kopce mám ráda. Tohle mi je moc hezky připomnělo. Zrovna jsem tam byla o vánocích.
dolomitské šepoty... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
..krásná přírodní s Života tajemstvím...:-)
dolomitské šepoty... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Že by macarát? v Dolomitech? ten je tak průsvitný, že se skoro nedá fotit, vzácnost... nevím, asi ju - já toho nevím doST...
dolomitské šepoty... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
....půjdu se podívat do té své jeskyně,jakéto oči na mě zasvítí.....Ji.
dolomitské šepoty... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Ty bys mohl psát scénáře pro Švankmajera, to by byly panečku filmy :-)
dolomitské šepoty... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...zvíře naší tušené bázně z Tajemství...
dolomitské šepoty... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
v mých útrobách zvíře je...
občas kručí
tiše i hlasitě mne mučí...
pak odejde s přidanou stravou
jdu dál se plížit v honbách za potravou
po dolomitech života
na cestě prokřížené... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života
proteplená barva která nás proplétá...
04.01.2015 02:58:00 | zelená vílareagovat
jak být spoky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
ale třeba moje spokojenost není hra... starám se... na tenkým ledu se nakláním a předkláním a občas padám... a zvedám... někdy se bojím ... někdy pláču...někdy křičím... žiju...
04.01.2015 02:37:42 | zelená vílareagovat
jitření... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života
životní horkost, schlazení... pozorovala jsem skláře při práci, smáli se... a tak jim děkuji za toho skleněného anděla, co se na mě i teď dívá a já na něj... bylo tehdy léto a my popíjeli se skláři kus piva... ten jeden měl tak krásně modré oči a ten jeho úsměv mu šel z nic... klábosili jsme a pak šel pracovat... na dotek...
04.01.2015 02:33:50 | zelená vílareagovat
nápis... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
třeba stačí otevřít dlaň a číst... :-)
04.01.2015 02:22:54 | zelená vílareagovat
sklovita... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
modravá hladina a já... brýle na potápění... mořskej svět, někdy jsem se bála :-) probíhá ti hlavou vše, tak nějak pod hladinou, zázraky... co v tobě zůstávají, proč by je člověk zapomínal...
sundavám brýle, hladím hladinu... a myslím na bosé nohy a krb... na ticho, na slova, na smích... tyhle snímky tvoří...
04.01.2015 02:18:25 | zelená vílareagovat
na místech ztracených her... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
a já tak milovala panenky... starala jsem se o ně... malovala jsem... jezdila na kole a lezla po stromech a pak se bála dolů... pusy od třešní, kolena odřená, myslím, že nikdo z nás tuhle vůni nezapomněl... a jedna z těch holek je mojí přítelkyní dodnes... kluci se rozprchli... :-)
04.01.2015 02:10:57 | zelená vílareagovat
odbhalení... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
tyhle chvíle si užívám, ne vždy otevřu ty krabice s těmi zázraky... letos ano... letos jsem se vrátila tam někam... láskyplně... :-)
04.01.2015 02:05:06 | zelená vílareagovat
v rozkymáceném pokoji... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
ten večer tajuplnosti... koše s anděly nesli jsme nemocnicí, dva " kluci " s kytarou bláznivě hráli na přání těch kolem...tři psíci běhali, jedna dáma klidně šla u mé nohy... slunce jsme v dlani nosili, koše zářili, my také... vtipkovali jsme v těch dlouhých chodbách... někdo se smál, někdo kroutil očima a utíkal, někdo byl zlej...vtančili jsme na JIPky.. rozesmívali sestřičky a s vtipem jsem vstupovala do těch skleněných světů ( oni se trochu styděli, co taškařili se mnou)...oči jsme pod těmi přístroji viděli se usmívat, nemohli zpívat, notovali rukama, někdo si to chtěl se psy vyměnit ... na jedné JIP byla starší dáma, vklouzla jsem k ní, usmívala jsem se a říkám, no a kdy se vám povede si přát písničku na živo...podívala se na mě těma tichýma očima a říká - jsem spokojená, tři měsíce jsem spala, byla v kómatu a teď jste tu... tleskala a smála se a pošeptala mi a následně nahlas řekla, že vidí mou karmu, což mě vyděsila trochu, a že dlouho neviděla v očích bezelstnost..a pošeptala mi kouzlo... tajuplný prostor, uprostřed prostor pustých, co nemá žádný smysl a přesto něčemu je něčím...
04.01.2015 01:57:47 | zelená vílareagovat
