Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
tranzit... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Navnadils mne...du Jumperovat,akorát ona měním na on...a mé oči v smyslu metafí.íí-zickém budou hovořit za mé,,Ich"..o))
15.03.2011 20:46:00 | střelkyně1reagovat
in pace... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Na odpočívajícího,shrbeného knihomola...záběr hoden hrdinného Krulla...pohybujícího se minulou součastností...jinak je to na Chocholouška...nevím,no...ale hezky se to četlo!:)))
15.03.2011 20:37:00 | střelkyně1reagovat
podhoubí... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Opět jsi mne dostal... do mých dětských let!Hle,Neználek ve Slunéčkově...:)))
15.03.2011 20:29:00 | střelkyně1reagovat
présent... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Ano,ano...ihned jsem se vnořila duševně v doménu a viděla jsem ji a jeho v podobě bitů 1 a 0 a tutíž,vím,že je pravda o nepravdě matoucí...
15.03.2011 20:04:00 | střelkyně1reagovat
tranzit... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
plodokvětá..jak mnohoslovná věta...
in pace... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
nevyzpytatelně vyzpytatelná ...
podhoubí... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
loubená špenátovým listem
v pavučinových punčochách
stála
v domovních dveřích
a pravila
pohlédni...Maja vestida:-)
présent... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
žena nezměněná vzdušnými proudy
tryskající gejzír
polyfonie tónů panových fléten
květen v září
tisíc světel v kalendáři světa
ona co létá
jako vítr
létavice
svíce s knotem z růže
okrášlená rosou bosých nohou
co vždy...mohou unést noblesou
ano
to je ona
bájná....Hebé..
Dáma...pro Tebe..:-)
présent... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Měl kabát utkán z vláken espritu
z nich každé nořilo se až do jeho těla
jak jeho vlastní epifyt
kolekce závitů
poslední móda bagatela
s níž nechtěl ohromit…
Podšívka fluidních látek předrahých
knoflíky z želvoviny
co lemovala tužba dokola
límec stál vztyčeně, jak předzvěst odvahy
provázen větrnými stíny
které si na písknutí přivolá…
Už dávno znal,
jak křehké vnady mohou být
jak pomíjivý den je do dni k věčnosti
jak rozpadá se krása, kterou vysochal
jak slunovrat si bere anuit
jak rozjímání hraniční je cenností…
A uvědomoval si, že má nohy, aby kráčel
a chápal, že má paže, aby pohladil
i že má sílu zaklínače
a mozek jako samostříl
uměl se vyhnout nenadálým zvratům
a někdy liboval si ve své nahotě
v žáru svých myšlenkových objetí
byl spraven na debatu
když díval se skrz loukotě
s něhou, co mají v zraku estéti…
I on měl ale v hlavě sen
co v nitru zůstává neměnnou radostí
chtěl najít povětrnou z žen
z rodu těch vzdušně nestárnoucích bytostí…
présent... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Příjemné a rozjímající počtení pro mě. ST!***
15.03.2011 06:13:00 | NikitaNikaT.reagovat
podhoubí... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Závěr mě lehce překvapil. jinak dobře sis se slůvky pohrál. ST!***
15.03.2011 06:10:00 | NikitaNikaT.reagovat
tranzit... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Velmi dobré, enigmane... Tvé dílko je suprové, závěr mi vykouzlil úsměv na tváři, jak rozkošné ST!***
15.03.2011 06:04:00 | NikitaNikaT.reagovat
vypouklá... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Byla jsem složena
z džívy, adžívy a karmány
a moje existence
kolovala v cyklu opakujících se zrození;
…když pojednou jsem silou byla stlačena
pocit, jako když ležíte pod velikými balvany
a chvíli na to zas jste hozeni
proti zdi permanence
síly a bloudění…
To už jsem zasténala!
až do vysokých tónů
a přečetla si jeho myšlenku;
• co měla barvu barytonu
• a hrdlo stáhla mi jak šála
• co mohla naskytnout mi jízdenku
ač doba ještě neuzrála…
…„koukej mi otevřít“
jsem hrubě zavelela;
přestože duše moje byla vlastně malá
přestože vnímala jsem jeho svět
i jeho hloubku, cit
dokonce vůni těla
i auru, která od něj sálá…
„ať mohu odsud vyletět
Jsem tady uvězněná“…
A pak mi ostré světlo oslepilo oči
Protáhla jsem se hrdlem nádoby
/ i pro něho to byla asi dobrá scéna /
když hlas se zhmotní v prostoru,
a vítr se mu kolem těla stočí
do ženské podoby
a rozkošnicky prohodí; „ tak dík
…jsem Džína. Dáš si teď se mnou drink..
roztržitě... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
Letěla jsem atmosférou
v tom hustoplynném poli
a zářila jsem velkou měrou
svou jasnou magnitudou
Mé jméno bylo Bolid…
A mířila jsem k místu jednomu
kde z vyvrácených kořenů prosvitla tvář mechu
bych promísila s ní svou líc
bělostně žlutorudou
z odkazu mého spěchu
a vnořila se k hloubce do stromů
a k zemi ještě víc…
Sníh roztál okamžitě všude po okolí
A vítr, co si klábosil, jen rozvířil se všady
Vtáhl vzduch plný prachu do svých velkých plic
a kmeny opřely se do svých četných křivoholí
a hlíny chřtán zas rozevřel se hlady…
On z nebes koukal na tu scenérii
/ spíš na tu spoušť, co dokázala jedna Siderita /
Vyndal své nohy z oblohy;
• aby moh´ dolů přijít
• aby si prostor odhrnul
• abych mě objevil a postavil si na nohy
• aby mě mohl vítat
Prý struktury mé podmanivost žádnou nezakryjí
A zíral na mé šupinaté tělo
Na přiléhavý háv
a na vlnění, které dokola se rozprostřelo
v impaktním kráteru
I na zářivost vláken šraf
Na křehkost večerů…
A když se opět střetly naše pohledy
vydechl jen; „já už Tě dávno hledal všude snad…“
A energie má i jeho se sloučila do vševědy
do sítě plné jisker, co uměly by vzplát
A my se vydali směr mimo logiku až za poznáním
ke světům do zahrad
…a za touhou svých oboustranných přání…
