Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Do četby Mariniho díla se kvůli tomu pouštět nebudu, prostě mi jen ta jeho charakteristika na Wikipedii sama od sebe nahrála do karet, aniž bych se o to jakkoliv snažil – no nepoužij to pak ;-)) Ale aby nedošlo k mýlce, já rozhodně nejsem odpůrcem současného umění a současných autorů, naopak mě často oslovuje v různých formách víc současné umění než to minulé, např. současná vážná hudba, opera, divadelní drama i výtvarná díla apod. Nedávno jsem si po letech naopak otevřel svazeček s milostnou lyrikou od Františka Halase, který mi skoro před půl stoletím věnovala jedna z mých pubertálních lásek, a z mnohých jeho veršů jsem si tedy na zadek zrovna nesedl – to bych našel pro sebe mnohem zajímavější a povedenější věci třeba i tady na Literu, i tady se dají přece číst kvalitní dílka od současných autorů, byť je kromě nás zná ještě míň lidí, než ty vydávané (ovšem ve stejně směšných nákladech, jako je počet čtení tady). Jsem k současnému umění naopak mimořádně otevřený, dokonce jsem si u svých hudbymilovných přátel vysloužil posměšnou nálepku, že se mi líbí úplně všechno. No, to samozřejmě přehánějí, úplně všechno taky ne, ale vždycky se snažím autora nebo třeba i záměr divadelního režiséra nejdřív pochopit a přijmout, o to větší mám pak radost, když se to sdílení povede. Někdy z toho ale čiší taková jalová sebestřednost, právě ona snaha „ohromovat“ za každou cenu, šokovat něčím, co tu ještě nikdy nebylo, že se smysluplná výpověď úplně ztratí a zůstane jen prázdná slupka dobrá akorát tak pro snoby. Je to ale jistě věc konkrétního posouzení každého z nás, naší osobní citlivosti, životní zkušenosti, schopnosti empatie atd. atd. A souhlasím také s tím, že není nad živé osobní setkání s jakýmkoliv dílem – třeba Van Goghovy Slunečnice mě neuvěřitelně hypnotizovaly teprve, když jsem před nimi stál v londýnské galerii, to se nedá s reprodukcí vůbec srovnat (nebo i Picassova Guernica a spousta dalších). I tak si ale trvám na tom, že chtít jen „ohromit“ jakýmkoliv uměleckým dílem je pro autora nedostatečná ambice, která může skončit jen na povrchu bez toho, aby docílil náležité hloubky prožitku, která teprve dělá dílo skutečným uměním. Prostě k řemeslu, byť sebedokonalejšímu, musí být i něco navíc, řekněme třeba od boha… :-) Ale to už jsme možná až v moc vysokých sférách ;-)
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
:-D)) Bravo! Tak tos mě fakt dostal, to mě doslova ohromilo! Je vidět, že umělci dokážou předběhnout dobu i o celá staletí, i když to ohromování se mezitím roztočilo do takových obrátek, že by se možná i samotnému Giambattistovi z toho pěkně zatočila hlava ;-)) Možná ale právě kvůli přílišnému soustředění na tuto zásadu jsou jeho básně hodnoceny sice "jako velmi citlivé, obrazné, ale neprocítěné, většinou spíše vykonstruované než spontánní, formálně ovšem mistrné. ... Ve své době byly velmi módní a Marini kolem sebe shromáždil množství epigonů." (viz Wikipedie). Tak tady by se dalo u některých současných módních autorů vyměnit jen to jméno a sedlo by si to rovněž jako p..el na hrnec :-)
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Toho bys nepřehlédla - i když v anglickém parku by se možná uměl schovat i za nějakým rozložitým dubem... ;-))
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
To už je spousta let, co jsem kolem něj občas kdysi chodil, ale tipoval bych ho tak bratru na 3 metry. Ale fakt netuším, kde nakonec skončil... ;-))
OSAHÁVÁNÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Tak to mám velkou radost, Jiří - díky za souznění :-)
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
:-D)) To musíš mít hodně velkou zahradu ;-)) Ale pokud se Ti tam ještě nějaký vejde, doporučuju akvizici Knížákova obřího trpaslíka v nadživotní velikosti, který byl dokonce kdysi exponátem v Národní galerii, nevím ale, jestli je někde nyní k mání. Čímž se zároveň klaním všem vášnivým sběratelům nejen sádrových trpaslíků... :-))
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Z Tvé reakce mám milá Xono opravdovou radost - protože je také fakt taková zapáleně opravdická a to mám moc rád v jakémkoliv textu, ať už jde o dílo či komentář :-) A nemám vlastně ani s čím polemizovat, protože bych všechno i sám podepsal. Není důležitá uhlazenost ani nějaká myšlenková vycizelovanost - umění je především o emocích, a ty Ti nikdy nechyběly. Tak jsem hodně potěšen, že ses tak vášnivě rozepsala. A ta závěrečná myšlenka o umění jako cestě k čertu, je úžasná - pokud je snad dokonce z Tvé vlastní hlavy, určitě si ji nech okamžitě patentovat, než Tě někdo předběhne... ;-))
KÝČ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Dík za jistě zajímavou odezvu, v zásadě s Tebou i souhlasím. Ty uvedené často omílané metafory byly jen tím prvním, co mě napadlo, a na co jsem i dost alergický – je to ale myšleno spíš jako přátelské varování začínajícím autorům, aby se jich a mnoha podobných pokud možno vyvarovali, protože se jejich užíváním vydávají zbytečně do slepé uličky. Křídla jsem zvolil jako jednu z vůbec nejotřepanějších metafor, bezčasí naopak jako tu, která se tváří sice zdánlivě progresivně, ale je poslední dobou až neskutečně inflační a tím pádem také už značně vyčpělá. Čímž jsem chtěl říct, že i kýč má své dobově inertní i moderně aktuální varianty. Nejspíš se těmto obratům někdy nevyhnou ani ti nejzkušenější básníci, ale pak musí přijít opravdu s nějakým novým zasazením do kontextu nebo posunutým významem či překvapivým propojením s nějakým kontrapunktem, originální myšlenkou apod., aby se dalo ještě hovořit o umění. S Tebou uvedenou tezí, že básník musí především ohromovat, zřejmě přišel některý ze současných postmodernistů a postpostmodernistů či jaké ještě nové nálepky se stále rojí, protože to se mi zdá jako opravdu typický stihomam mnoha současných módních autorů – ohromovat čtenáře za každou cenu, čím větší pitomost, tím líp. Až to nakonec ohromuje především svou bezduchostí a pouhou slovní ekvilibristikou. Já bych s tou tezí souhlasil mnohem raději, kdyby se slovo ohromovat nahradilo slovem provokovat nebo se tam aspoň doplnilo. To bych spíš spojoval s posláním umění – burcovat lenivého ducha publika, aby kladl otázky především sám sobě a hledal na ně odpovědi také hlavně sám u sebe. Pouhé ohromení je podle mne víc atributem konzumu a vzbuzuje spíš touhu po senzacích (a tomu se současné umění opravdu konjunkturálně i většinově podbízí), než po kultivaci (třeba i bolestivé) emancipovaného ducha čtenáře.
Sice se mi tu vášnivé polemiky o kýči moc vést nechce (už mám svá nejbouřlivější léta za sebou), ale jako štír, který se tu vědomě pustil na poměrně tenký led, musím samozřejmě počítat i s příslušnými následky ;-))
