Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
návštěvní hodiny jara Publikoval(a): Philogyny1 | Básně » Ostatní
Kontrapunkty jara. Skvělé :-) ST
Raymond Carver: PROČ SI NEZATANČÍTE? – trochu jiná recenze Publikoval(a): Amonasr | Recenze » Kultura
:-)
NIC TO NENÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
:-D To víš, že nééé... :-)) Jsme hezky schovaní v modrém přítmí... ;-))
Nesměle vzpurná Publikoval(a): Nikita44 | Básně » Ostatní
"Pláčeš si svůj příběh / v rozích samoty" - pár slov a co všechno a s jakou plasticitou obsáhnou... :-) Naštěstí nejen čas, ale i pláč může být hojivý... :-) ST
Raymond Carver: PROČ SI NEZATANČÍTE? – trochu jiná recenze Publikoval(a): Amonasr | Recenze » Kultura
;-))
Raymond Carver: PROČ SI NEZATANČÍTE? – trochu jiná recenze Publikoval(a): Amonasr | Recenze » Kultura
Děkuji za vnímavé přijetí, Fany - potěšilo :-)
NIC TO NENÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
No právě... ;-)
Intimita aneb je to o sousedovi Publikoval(a): Fany | Povídky » Humor
;-))
JAK SE TO VEZME Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Děkuji, udělal jsi mi radost takovým přijetím :-)
JAK SE TO VEZME Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
:-D Každopádně je to pragmatičtější, Ivo ;-))
Překonávání melancholie V Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
Tahle mi připadá trochu jiná, ale moc se mi líbí :-) ST
CVILÍNSKÁ JARNÍ MŠE Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ze života
Vím už, Jitko, že Ty mé "burcující" nejsou úplně Tvůj šálek kávy ;-) Rád ale píšu o rozmanitých stránkách života, i o těch méně příjemných - život je pestrý a baví mě zachycovat jeho nejrůznější podoby nebo peripetie a volím k tomu i různé formy, vědomě nechci zůstávát jen v jedné vyhraněné poloze. Do ničeho se ale nenutím, píšu podle momentální inspirace. Jsem rád, pokud to či ono někoho osloví (je zajímavé i sledovat, co koho víc zaujme) a těší mě, že právě Tebe oslovují tyhle lyričtější věci - diky :-)
Líbí se mi, jak jsi popsala tu rodičovskou úzkostlivost a jak jsi se v tom dokázala vůči své dceři překonávat. To bylo určitě velmi moudré. Připomněla jsi mi, jak moje máma prožila doslova celý život v permanentní úzkosti a strachu o své nejbližší. Stále jsem se jí to snažil nějak vymlouvat, bylo mi jí líto, jak si tím zbytečně "kazí" radost ze života, ale čím jsem starší, tím víc na sobě pozoruju, že jsem ty její úzkostné geny v nemalé míře podědil i já. Naštěstí se tomu snad nepoddávám tolik jako ona, i když přítel by teď asi hlasitě protestoval... :-))