Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
..dotek.y srdce.. Publikoval(a): šuměnka | Básně » Filozofické
Takovou poezii škoda minout! Líbí se mi to.*
Prošla Publikoval(a): mkinka | Básně » Ostatní
I nezlomná životní vůle naděje, nám může uvíznout po předcích jako DNA. To je "dobré dědictví."
Obraz fantazie Publikoval(a): mkinka | Básně » Ostatní
Mám tě a miluji tě.* Přeji ti to ze srdce Mkinko.
nakonec Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Sličné Žáby často sedí na prameni mužské žádostivosti. Ale je to zdroj života a bytí. Dají prameni vytrysknout. *
Máš to ale dnes inspirující dílo. Pěkná práce můj příteli. Jsem rád, že si u tebe mohu s radostí počíst*
Bouřka v horách Publikoval(a): funezka | Básně » Ze života
Básník jen verši kopíruje svůj stav duše, a chodí k čtenářům - vrbám. Mám rád své vrby.*
Něco upřímného visí ve vzduchu Publikoval(a): jort1 | Miniatura, hříčka » Ostatní
Pěkné je to, Jorte.* Jo lenošení. To mě při lenošení nenapadají moudra, ale samé otravné myšlenky. Třeba, že bych měl umýt nádobí a konečně si vyměnit fusekle. Tak to právě se snažím eliminovat zdravím pohybem a jdu si zaběhat do parku. Jenomže běžím a ty šikanující myšlenky stále za mnou! Přidám a běžím, (skoro) jak vítr - ale, ony stále se mi drží, jako klíště. Domů doběhnu zcela vyčerpaný! Padnu na gauč a funím. Sotva si odpočinu, už tu jsou zase! No hrozný Jorte. Já musím vstát a to nadobí umýt a fusekle si vyměnit. Takové otravné myšlenky zkrátka nikdy nepřeběhneme a stejně nás dostanou. Lenošení je můj sen!
Len tak pre radosť Publikoval(a): gabenka | Básně » Ostatní
S hvězdami je vůbec "legrace" a jsou rozpustilé, jak malé děti. Jednou mi pootevřeným skočily do ložnice hned čtyři hvězdice a skákaly mě tam u stropu přes švihadla paprsku měsíce. Což o to. Ale byly tak rozzívené, že mi jedna tím švihadlem rozbyla lustr. Nevinně na mě zablikala a dělala jakoby nic. Tak jsem udělal v místnosti pořádný průvan a vyfičel je ven. Tedy ať si nemyslí, že když jsou milé a lezou do mé poezie, že mi budou dělat doma rotyku, hohó, nebeští milánkové. Odsad až podsad! Od té doby mám na svým domovem v nebi díru. Asi trucují a zlobí se na mě. Ale jsem v právu Gabinko, že ano?
ZÁZRAK OBLÉKÁ I VŠEDNÍ KABÁT Publikoval(a): cappuccinogirl | Básně » Láska
No už ta celá první strofa má pěknou figuru a smyslný výraz.
Jak i pěkně odklepává do taktu krásný verš. "noc má stisk a něha klín." Paráda.
Opravdu povedené a líbí se mi to.
ZÁZRAK OBLÉKÁ I VŠEDNÍ KABÁT Publikoval(a): cappuccinogirl | Básně » Láska
No panečku. Z modra přišla paní Poezie*
Super!
Promlouvání sama k sobě Publikoval(a): Liduška | Básně » Ze života
Je však dobré, mít se ráda. Mít i v sobě kamaráda.*
Prodýchat Publikoval(a): jitoush | Miniatura, hříčka » Ze života
Jak starý letitý medvěd vylezám z brlohu a ... no, je to přímo sugestivní. To je o mě, viď že jo. :-)
Nej na zhmožděniny je obklad ledové drťi. Na bolavý cemr thermální voda a rašelina. Ale stejně nej, je déštík něžných pupíku prstů. Nechat si je ťapkat po parketu žeber v tanci anglického valcu. A potom oknem nakoukne, ten galia žluťoučký melounek, terapeut slunce. Pohebká paprsky, prohřeje klouby, utáhne v nás uvolněné šrouby. Koncem nás zachumlá přikrývka světla ze stínidel rozsvícených bledulí a LED lucerniček konvalinek i modro-proužkatých puškénií. Na zemi ze slunečního prachu skromné talovíny, jak vyklíčená malá sluníčka. Ach, to tvé předjaří tak natěšeně jaří, Jitko. Báseňka tak slibná všeho, co v nás pučící naděje si žádá. Cítím s tebou to uvolnění! Ten pohled Moreny, která v potoce se zmítá v smrtelné křeči. Nelitujme ji, mnoho tepla nám vzala a těch mrazivých špendlíku za nehty. Tak si mě omyla. Oblažila teplem svými verši. Nuže, poezie a Živa budiž pochválena*
Recept na bude mi dobre Publikoval(a): gabenka | Básně » Ostatní
Pravda, realisticky můj rozlet usměrníš*
Komnata po dvanácté Publikoval(a): kudlankaW | Miniatura, hříčka » Pro dospělé
No bezva! Tvá tématická odbočka a líbí se mi.
báje o stvoření Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Si tak čtu a napadla mi paralela, že občas řadíš verše pod sebe, jak básník romantizmu P.B. Shelley. U dvou posledních veršů bych si na to dokonce vsadil.
Už významem, jak ty verše dýchají. Třeba Shelley "...radost těla zproštěná."
Pěkná práce Katrin. A vicíděný každý verš*
