Skončila konečně služba. Sjíždím z třetího patra výtahem oddělení porodnice do své šatny. Ve výtahu jede spolu mladý pár s miminkem, které si matka nese uložené v plastové kukani s velikým držadlem. Matku se ani nesnažím v paměti identifikovat, jsem k smrti unavený! Když v prácí nesčíslněkrát asistuji přírodě při početí, tak kdo si má nakonec všechna ta robátka a maminky pamatovat? Registruji jen její otylou postavu, husté havraní vlasy sčesané do ohonu…. A ty oči! Až neuvěřitelně prosycené tyrkysovou barvou! Její partner stál utichle v koutě výtahu jak pomlčka a měl těkavý pohled. Byl vysoké vyzáblé postavy s hlavou zaklíněnou mezi rameny. Hm, pomyslel jsem si. Takový „neslaný nemasta!“

Můj čichometr zachytil svůdný závan a vzduch se přede mnou počal čeřivě bortit. Já to tušil!  Záplavové pásmo! Ten její magický tyrkys se rozvodnil do mé zranitelnosti očí. Až mi z toho šplouchalo na maják. No, kdo by se divil? Svůdný jarní příboj – a ták. Ta absurdita mi vyloudila úsměv a rozezvučela rtech.                                                                                                                                                                                 

„Vypadáte spokojeně, maminko. Tak za rok, opět zde nashledanou?“ oslovil jsem v nadsázce.

Tyrkys z jejích očí opadl. Už býval jen bleskovou povodní. Pohled ji v mžiku ztvrdl pro změnu ve vodní sklo!

„Cože? Tohle myslíte úplně vážně? To jako já s tímhle sucharem? S tímhle… zbabělcem, který se bál být u porodu a netrpěl se mnou!“ ťala břitem jazyka do provinile tvářícího se suchara a sjela navíc pohrdavým pohledem. Tvář se jí bleskurychle proměnila v mimickou poušť a suše dodala. „To mu ho raději preventivně ufiknu!“

Suchar ani nehlesl. Jeho idiotský výraz nekonečné nevinnosti se proměnil v potměšilý úsměv. Byl jsem z její prostořekosti paf natolik, že jsem civěl do otevřených dveří zdviže přízemí, a málem zapomněl vystoupit! Na poslední chvíli jsem dveřmi zdviže propadl na chodbu, jak dřevěný houpací kůň. Sotva se stačil alespoň pokynem ruky rozloučit.

 

Mám o jeden „letorost“ navíc! Skončila služba a sjíždím výtahem oddělení Porodnice do své šatny. Ve výtahu se mnou jede mladý pár a každý z nich drží ve své ruce jednu plastovou kukani, ve které jim vrní miminko.

Matku se ani nesnažím v paměti identifikovat, jsem k smrti unavený! Když takhle nesčíslněkrát asistuji přírodě při početí… tak moment!

Tyrkysové oči? Ty přece znám! I toho dlouhého vyzáblého mladíka, který vypadá a tváří se tak, že bych mu milosrdně daroval tašku nákupu i s klíčem od mého kvartýru.  Tyrkysová a řečený suchar! Nepodívala se ani zpříma a formálně mě titulovala jen podle mého „sterilně bílého obalu pláště.“

„Dobrý den, pane doktore!“ řekla téměř kolegiálně.

„Dobrý den, lékaři!“ přidal se suchar a pohlédl na svoji právě čerstvě pohoršenou partnerku. Ztvrdil si svoji obavu, že jeho oslovení bylo nějaké… krkolomné?

„Já si Vás maminko, náhodou, pamatuji z minulého pobytu u nás… asi tak před rokem. Nemám pravdu?“

Otázal jsem se a zadumaně si promnul  ledabyle elegantní, dlouho neoholenou bradu.

„Tyrkysová matka“ s rozpačitým výrazem tváře pohoupala kukaní. To uvedlo samovolně suchara do naprosto stejného výrazu tváře i bezděčně stejného pohybu jeho ruky. Její matný tyrkysový výraz očí se chvíli čířil, až se měnil ve vír, který mně začal pohlcovat.

„No, jásný! To ste vy, ten doktor, který byl u mého prvního porodu? Jo, jo, přesně. Teď jste u mého porodu sice neasistoval. Ale! Teď mi – prosííím, opět neříkejte, za rok, zde opět  nashledanou! Jenom se podívejte, jak se nám ta vaše prognóza vyplnila!“ poznamenala se sloní pamětí a pozvedla svoji kukaň o několik centimetrů.

„A k tomu, od toho mého bonus. Dvojčata! Pracuje na rodinném rozvětvení jak nažhavený Ind. A taky „chodí“ mezek bez ochrany, když já antikoncepci brát nemohu. No, řekněte mu přece něcó!“

Výtah zastavil – ale samozřejmě, až v sklepním katakomby! Jsem od přírody empatický. Naslouchám, řeším a snažím se pomoci. A k tomu. Jsem někdy roztržitým. Zapomněl jsem si zmáčknout volbu přízemního podlaží. Ale nedávám to okatě znát a „přebukoval“ spoj do přízemí. S mladým párem konečně vystupuji u vestibulu. Hlavou mě svitla ironická myšlenka. Že tomuto jejímu plodnému příteli potřebná ochrana chybí. Zatímco „neplodní“ politikové ochranu mají! Jo, takové pitomosti mě napadají… ale zmáčknout volbu u výtahu…?

„Ale nemyslete si, pane doktore! Svého přítele miluji. I když je to suchar, nikdy bych ho fakt nevyměnila!“

„O tom nepochybuji! “ odpověděl jsem a zadíval se na hodinky.

„Narodili se nám chlapečkové. Tedy teď už všichni tři! Jak je statisticky dané, chlapci jsou přece po matce. A to mě uklidňuje! Nesnesla bych v rodině další případné suchárky po tátovi. Tenhle jeden mi bohatě stačí a vyhovuje. To tak! Ještě aby se našim případným holkám jednou posmívali jejich budoucí manželé a tchýně? Nebo by nám doma, jako v bezplatném domácím penziónku na věky zůstaly na ocet! Nemám pravdu, pane doktore?“

Zašilhal jsem na jejího přítele, který náš rozhovor ignoroval. Teď zaujatě na miminko do kukaně vrhal své kopie idiotských grimas Mr. Beana.

„Statistika toto tvrzení jistě podporuje, ale mentální vývoj u dětí se také odvíjí na výchově v rodině a její psychické podpoře. Nakonec ani genové dispozice vašich předků bych nepodceňoval!“ odpověděl jsem a pohlédl opět na hodinky.

„Musím už jít, promiňte! Marta už čeká.“ zapřemýšlel jsem nahlas.

Co jim to tu nahlas povídám o své Martě? Jsem popletený. Celého mně zpitoměli! Pomyslel jsem si. Tyrkysová na mě nechápavě pohlédla. Její magický pohled se jí opětovně hypnoticky rozvodnil do mé nekonečné šíře slabosti…. Otcovo ozvučené grimasy Mr. Beana, na miminko zapůsobily. Dalo se do pláče! 

Chvatně jsem se s nimi rozloučil. Patrně, nebo raději doufám, že navždy! Oba se do sebe zavěsili a s kukaněmi u boků odcházeli ven na přeplněné parkoviště.

Vykroužil se opět ve mně další letorost. Dotyčné jsem až doposud nespatřil. Tedy „prozatím!“ Počkám si raději. Víme? Začalo právě jaro a když ten „suchar“ chodí bez ochrany. Hm, stále se mohu osudově pohybovat v tyrkysovém záplavovém pásmu. A to potom člověk někdy o tyrkysu a roztržitosti neví…