Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
mateční Publikoval(a): nehledaná | Ostatní poezie » Ostatní
Mě v této pasáži vždy napadá, kolik musel anděl oslovit žen, než to někdo vzal. Případně kolikrát had sváděl Evu než mu podlehla...
mateční Publikoval(a): nehledaná | Ostatní poezie » Ostatní
Kolik máš selátek (doufám, že to není přes čáru)?
Viktorka Publikoval(a): nehledaná | Básně » Ostatní
Pod ledem umrznou i pijavice. Ledu seškrábe vše slizké.
propriocepce Publikoval(a): nehledaná | Miniatura, hříčka » Láska
paradox kulatých hran
Dotyková Publikoval(a): Dreamy | Miniatura, hříčka » Pro dospělé
Opravdu chceme vědět, co se děje (čtvrtý řádek odspodu)? Možná je to tam, aby se to rýmovalo.
Héé pšíík Publikoval(a): Dreamy | Aforismus, citát, říkanka » Humor
I Karel Plíhal vnímá sněhuláka jako někoho, kdo je v mnohém lepší než on:
Postavíme sněhuláka,
kterej v noci nehuláká,
kterej děti nebije,
nekouří a nepije.
0 Šedá malta mozku Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
To je dobrý recept pro chvíle s někým. Ale co když jsi sám?
ŽIVOT Publikoval(a): paradoxy | Ostatní » Ze života
Poměrně z blízka jsem se ocitl u smrti strýce. Byl po těžké mrtvici. Nemohl skoro nic dělat. Cítil se špatně, na obtíž. Bál se smrti. Podle mě to jeho skon dost oddálilo i za cenu utrpení, které ho to stálo.
chvění Publikoval(a): nehledaná | Básně » Ostatní
Řeka proudící knihou
se vyústěním vlévá moře
robotické ruce slov
se dotýkají světa
z hrobů stránek
vykvétají přízraky postav
Vidličkou propichuji volská oka
aby se po obloze talíře
rozlily temně žluté červánky
Pila amputuje nohu stromu
chirurg neslyší jeho sténání
pacient se řítí
ty operačního stolu nebe
slzy smůly zakryje
zásyp pilin
Poezie je chyba skutečnosti
Jen tak mě napadlo. Publikoval(a): Jeněcovevzduchukrásného | Básně » Ostatní
Upřímná, díky
0 Šedá malta mozku Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Jsou dvě cesty. Obě jsou důležité a svým způsobem dobré. První cesta je údiv nad tím, kým jsem, velký vděk za každé svodidlo, vodovod, kus hlíny, železo mříží o přírodních výtvorech nemluvě. Druhá cesta je braní sebe sama a všeho dosaženého jako samozřejmost, ohlížení se po tom, co má okolí a snaha po tom, abych na to také dosáhl. Díky tomuto se třeba po všech školách rychle rozšířily splachovací záchody. Vrchol druhé cesty je neustálá nejistota, zda je v mém životě vše v pořádku, zda prožívám to, co ostatní, zda o něco zásadního úplně zbytečně nepřicházím.
chvění Publikoval(a): nehledaná | Básně » Ostatní
Černá kaňka bez papíru
kachna bez atomů
okno v obloze
židle s mentolovou příchutí
milion s přívěsem
Snažím se najít největší chybu. Vzniklý svět se mi líbí. Jak by se v něm žilo?
ŽIVOT Publikoval(a): paradoxy | Ostatní » Ze života
Jako autor nemůžeš úplně ovlivnit, jak co na koho bude působit.
ŽIVOT Publikoval(a): paradoxy | Ostatní » Ze života
Jasně, fyzická smrt je jen připodobnění. Když ale k něčemu připodobňuju, evokuje to vlastnosti toho, k čemu připodobňuju. Zde fyzické smrti.
(bez)Hraniční Publikoval(a): Dreamy | Básně » Romantické
Dnes jsem měl chvilku pro sebe. Sedl jsem na kolo a po dlouhých měsících jel na své oblíbené místo u řeky. Usedl jsem na lavičku a nechal se olizovat sluncem. Všímal jsem si, o kolik víc se jas odráží od ledu než od vody. Zklidnil jsem se. Vzpomněl jsem si na tuto báseň. Vnímal jsem vědomí zamrzlé smutkem i proud nevědomí protékající pod ním a ukazující se jen na jezech maturity, prvního orgasmu, svatby, narození potomka, úmrtí blízkého. Přemýšlel jsem, jak nebezpečné by bylo se pokusit po ledu smutku přejít na druhý břeh sebe sama. Když nastal čas odjezdu, vnímal jsem místa rozlitého smutku na cestě a nebezpečí se na nich vymáznout. Na loužích jsem musel rozrážet smutek do ostrých depresí a lekat se, zda mi nepropíchnou duši. Až se setmí, pojedu na kole na volejbal. Mráz zesílí, krusta smutku bude praskat promrzáním. Uklouzaný smutek bude hůře vidět a tak bude snadnější se na něm vymáznout a natlouct si. Vím, že to sem nepatří. I tak mi to nedalo to sem nenapsat.
Návštěvnost
