Komentáře odeslané

Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.

Nalezeno 1390 záznamů. Zobrazuji 1-15.

NarkoDeprese Publikoval(a): ToxicVerun | Básně » Smutné

velmi dobře a prožitě popsaná hrůza

26.03.2024 07:13:57 | Kajreagovat

TO FAKT NEVYMYSLÍŠ Publikoval(a): paradoxy | Povídky » Ze života

Takovýto závěr pokazí jinak vydařenou akci. Škoda. Člověk aby měl šestej smysl, kde parkovat. Myslíš si, že to byl zloděj, který chtěl ukrást rádio případně jiný věci který by byly v autě a znechucený, že tam nic nenašel, alespoň strčil auto do sloupu? Nebo to byl spíš nějaký znuděný dospívající trávící víkendovou noc v okolí parkoviště, který se třeba chtěl autem někam přiblížit? Reakce policie mi připadá jako vyhýbání se práci - i za cenu lži se snažili vyhnout otevření případu a nutnosti alespoň formálně hledat skutečného viníka. Jako by se v podobné situaci ocitli už po sté a měli hned po ruce zdánlivě neprůstřelné řešení "na klíč". Když cizinec přijede někam, kde opakovaně řádí recidivista, kterého nikdo nehledá, má problém. To už ale předjímám.

15.03.2024 12:03:15 | Kajreagovat

Rudá vana Publikoval(a): Mersi | Básně » Ze života

V koupelně je vana - text Psí vojáci Mučivé vzpomínky


V koupelně je vana vana vana vana
leží v ní moje žena žena žena žena
byla to vždycky neurotická hysterka
Bože můj – z mý ženy je ponorka...

K vaně si klekni
zuby zatni
pro špunt sáhni
vytejkání

Než to bude
vohřej si večeři
dej si cigáro
otevři okno

Zavolej bráchovi
"stal se mi malér"
brácha přijede
budeš s bráchou

Zavoláte policii
celej nervózní
prsty slepený
budeš povídat:

V koupelně je vana vana vana vana
leží v ní može žena žena žena žena
byla to vždycky neurotická hysterka
Bože můj – z mý ženy je ponorka...

27.02.2024 11:01:55 | Kajreagovat

Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska

Když už jsem si text konečně pořádně přečetl, dovolil jsem si ho přetextovat. udělal jsem to i někomu jinému a setkalo se to s nevolí. Tak se případně omlouvám. Je to spíš taková hrátka, při které se vytrácí poselství Tvého textu. Možná si to Tvůj text nezaslouží. nemá to ale být žádná karikatura, zesměšnění. Prostě mě to inspirovalo jako mě inspirují jiné věci. Na konci připojuji část textu Karla Kryla na velmi podobné téma. Ta je důležitější než ta moje.

Tvá pátá sloka se mi spolu se sněžítkem líbí možná nejvíc. Líbí se mi tam, jak barva svařeného vína jde dohromady s barvou větrníků. I fotka je barevně zajímavá (vyladěná ale asi ne).

Myslím, že v tuto chvíli jsem vyčerpal už opravdu všechno, co jsem k tomu schopen říct.

VE SNĚŽÍTKU ZAMILOVANOSTI

Únor a listopad
se drží za ruce
každý z jedné strany
svírá sněžítko zimy

Po zatřesení
socha z čelenky rozepjala křídla
roztočila vrtule větrníků
začala práškovat

Vločky moučkového cukru
začaly dopadat
do páření řeky
svařeného vína

Domy rozkročené podloubími
se zvedly od horké polévky
dívají se očima oken
jak si hrajeme na zvony

Sněžítko zamilovanosti
srdce náměstí
tluče do dveří
úkrytů před deštěm


Podobné téma od Karla Kryla:

Chodili okolo kostelních portálů,
ulice spěchaly odněkukd nikam,
míjeli neony večerních lokálů,
asi se divíte, proč to tu říkám,
dva lidé v ulici nebyli z Verony,
chodili okolo setmělých oken,
vzali se za ruce, hráli si na zvony,
hráli si na zvony a byli spolu.

Dva roky později v ulici sněžilo,
na ruce s prsteny padaly vločky,
vedli se pod paží, město je střežilo,
bílé jak kožíšek angorské kočky,
dvojice pomalu vešla pak do domu,
na okna vzápětí záclony spadly,
Verona vskutku už nechybí nikomu,
nechybí nikomu z těch, kdo jsou spolu.

21.02.2024 12:00:02 | Kajreagovat

Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska

PS: Dálnice není správné. Správná je spíš předehra. Má nejen zklidnit, ale navodit dojem pestrosti nadcházejícího. Proto je zde veškerá členitost, chutě, vůně, možnosti (a zároveň nic mužského).

20.02.2024 13:09:26 | Kajreagovat

Na nádraží Publikoval(a): Lexi | Básně » Smutné

jen život smíchaný se smrtí je život. Lehko se to píše, tšžko se to žije.

20.02.2024 12:32:41 | Kajreagovat

Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska

KÝČ

Člověk ve stádiu očekávání, je v galerii (nebo na literu) zasažen případnými kýči jako žihadly.

Člověk propuštěný po dlouhém pobytu z nemocnice (nebo z ciziny) se kýčů chytá jako záchranného kruhu. Je vděčný, že tam tito průvodcové skutečně jsou tak, jak na ně ve svých představách v nemocnici vzpomínal. Podle mě je kýč i něco, co tu bylo, co už je překované a co se současní inovátoři snaží nahradit něčím novým. 6ádný kýč, když poprvé spatřil světlo světa, tedy kýčem nebyl. V tomto pojetí se podobá Jungovu stínu, který je dost důležitý.

Je i vodítkem pro člověka, který chce poznat sám sebe. Směřuje ke svým počátkům, setkává se sám se sebou v okamžiku, kdy poprvé věžičku uviděl, a tedy mu nemohla být kýčem podobně jako pisateli, který poprvé takto popsal město. Toto dítě se může ptát, jaký pocit z věžičky tehdy mělo.

Co se bude dít za dveřmi, je nám jen naznačeno. Ke dveřím se přibližujeme po dálnici města. Město je beze změn, tak, jak je chceme mít. Nechceme žádnou překážku na dálnici, abychom se co nejrychleji mohli dostat tam, kam toužíme - za dveře.

Prostor za dveřmi je zásadní. Je to pointa. Bez ní by město bylo popisováno úplně jinak. Ono by muselo nést děj, být zápletkou.

20.02.2024 12:16:15 | Kajreagovat

Držíme se za ruce Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska

Pro Leonarda da Vinci nebyl žádný obraz hotový. Mně to hotové nepřipadá už jen proto, že se ptáš. Píšeš o tom, že jsou ty sloky popisné. Je v nich ale mnoho potenciálu pro akci. Především jsou tam větrníky uvězněné v pohybu. Je tam ale i zvonkohra.

Téma nabízí mužskou a ženskou odlišnost. Muži popisují cestu městem pomocí názvů hospod a ženy pomocí různých krámků, takže se vzájemně vůbec nemohou navigovat. Každý z nich vnímá jiné město.

Tvé psaní je velmi ženské. Myslím, že takový je i jeho cíl. Nevím, do jaké míry by jsi chtěla vydolovat kousek muže v sobě, případně zda by jsi se chtěla zeptat toho, kdo s Tebou městem prochází, co vidí on. Nevím, zda by Ti tento proces pomohl nebo věc naopak zesložitil, zkomplikoval.

Musela by jsi vymyslet, jak toto sdělení do textu citlivě zakomponovat, protože tak, jak to je, to je právě pěkným, čistým zaznamenáním té ženské poloviny.

Nepíšu to proto, že bych chtěl Tvůj problém vyřešit. Spíše mě zaujaly tvůrčí možnosti kompozice, kterou jsi nadhodila.

Upřímě si myslím, že je nemožné poctivě napsat mužskou a ženskou část dohromady, tak jak jim probíhají v hlavách při společném průchodu městem se všemi věcmi, které si přejí, aby se ten druhý nedozvěděl, za které se stydí.

Mám zážitek se svojí ženou. Procházeli jsme městem, o kterém jsem věděl, že je krásné a dlouho už jsem v něm nebyl. Přesto, že jsem měl se ženou dost naléhavých problémů k řešení, rozhodl jsem se je neotevírat, protože jsem věděl, že budu vtažen do bouřlivé diskuse, která způsobí, že se mi zatemní před očima do té míry, že město neuvidím. Choval jsem se proto příjemně a přátelsky, moji ženu to přeladilo a mnoho problémů se rozplynulo, takže jsem vlastně vykročili po téměř neznámé cestě, protože jinak zejména já stále něco zuřivě řeším. Nová cesta neřešením se před námi vinula městem.

V Tvém textu je zajímavé, že spolu postavy vůbec nekomunikují. Každá je ve městě sama a k setkání a ke komunikaci dojde až za dveřmi, kam se oba těší, kde je to lepší než ve městě.

Je jasné, že kdyby kominukovali, překročilo by to rámec básně a stalo by se to alespoň povídkou.

I tak mě připadá spojení části města s nějakou postavou zajímavá: Viz Máchova Praha nebo Máchovy Litoměřice. I kdyby se Mácha nahradil Tvým partnerem, i tak by to byla zase úplně jiná báseň.

Při čtení se vkrádá myšlenka, že za dveřmi je to sice lepší, ale zase podobnější než venku, kam člověk potřebuje vykročit pro všechny tvary věžiček, dezertů, vůně atd.

20.02.2024 11:56:12 | Kajreagovat

Stále Tě nacházím Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska

Oči jsou kameny. On je tedy zkamenělý. Ještě ke všemu do šedi. Šeď je hrob všech barev. Je venku. Vyhozený z interiéru. Podzim je období opouštění, umírání. Není to ani podzim barev, poslední prozření karnevalu před smrtí. Vše je severské, strohé, přesné, funkční a především přísné, byť se to blíží dokonalosti. Nejsou zde žádné meze volnosti, žádný lascivní, veselý, prolhaný, bezstarostný, užvaněný hovor jihu.

Tvé texty jsou studnice výkladů, kdy působíš tak, že tyto výklady neznáš ani nevíš, kolik třeba prozrazuješ a jak jednoduše. Neříkám, že to tak je, ale že to tak působí.

Kam se poděl ten zapovězený svět veselí, barevných kůlů pro přivazování gondol, barevný karneval Rio de Janeira? Je to on, kdo v nich nyní setrvává a Tobě do nich zamezuje přístup?

Mohu to vzít i jinak: on tu není a po něm zbyly všechny ty exteriéry neživé přírody. I on, pokud nemůže být s Tebou, je uvržen do těchto chladných končin, které jsou velmi poetické, ale tak nějak sami pro sebe. Tato varianta je pravděpodobnější než ta druhá popsaná v předchozích odstavcích. Proč jí propůjčuješ poetičnost? Asi se v ní potřebuješ zabydlet, když Ti nic jiného, zřejmě, nezbývá. Není to špatně. Mnozí z nás nemají ani to.

18.02.2024 21:08:49 | Kajreagovat

Nechám se Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska

Nabízí se, že se člověk rozhodne pro nějaký postup co dál, rozhodne se vydat se po cestě. To znamená sledovat nějaké patníky. Je to opak toho se neustále motat okolo rozcestníku se šipkami, na kterých mohou být tyto směrovky: nezávislost, osvobození, velmi nejistá slast. Já samotný se spíš neustále motám okolo rozcestníku než abych se někam vydal.

Myslím, že je velice užitečné, že jsi postavu ze své fantazie zhmotnila v psaní. Také jsem to tak udělal. Navíc jsem alespoň postavu vyslal na cestu. Nejen, že jsem se jí tím zbavil, ale ona mi ze své cesty přinesla i cenné poznatky.

18.02.2024 18:12:33 | Kajreagovat

Nechám se Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska

Znovu a znovu Mu potvrzuješ Jeho nadvládu nad Tebou.

18.02.2024 17:08:56 | Kajreagovat

0 Šedá malta mozku Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní

Myslím si, že menšina lidí má energii na více životů. Většina, ke které patřím i já, nemá dost energie na jeden život. Řeší to tím, že se skovává do budoucnosti (iluzivní snění), do minulosti (staromilná nostalgie) nebo pod křídla svých rodičů nebo nějaké autority. Jsem špatně individuovaný od matky. Její křídla připomínají plášť obra. Jsou na něm všechny pole a vesnice s dávným způsobem života, jehož součástí je i návod, na co vsadit, co vyhraje. Tento přístup vytváří naprosto nesmyslnou iluzi toho, že dovedeme předvídat budoucnost s tím, že budeme stále konzervativně sázet na to, co vítězilo v minulosti.

18.02.2024 16:42:44 | Kajreagovat

0 Šedá malta mozku Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní

Díky

18.02.2024 16:30:55 | Kajreagovat

Stále Tě nacházím Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Láska

Krásná

17.02.2024 18:07:55 | Kajreagovat

Prostě? Publikoval(a): Ophelia81 | Básně » Láska

Milá Ophelio,

ano, literatura je zvláštní zápecnické dobrodružství, při kterém se pohybujeme na hraně (hranicí) hřebenu, ze kterého hrozí pád do našich strachů z našich úchylek, psychopatií. Snad je literatura i něčím jiným, než adrenalinem.

Literatura je jen jiný druh setkání, kde jsme si vydobyli povolenku říkat trochu víc než z očí do očí. Jen jsme trochu posunuli hranici jako když sedláci v noci potají přesunují patníky, které dělí jejich pole.

Nikdo asi nechce být jenom rozervaný z neustálého pašování věcí ze zakázané oblasti za hranicí.

díky za přání

K.

10.02.2024 05:52:38 | Kajreagovat

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí