Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Výluková Publikoval(a): Lesní žínka | Básně » Ze života
Šlo by to jako blues na španělku? Možná ne blues, spíš takový bojovný pochod. Mně se to líbí velmi i proto, že s tratí na Benešov i s každodenním cestováním vlakem mám velmi bohaté zkušenosti (na Benešov jsem jezdil jako dítě, teď jezdím na Nymburk).
Poetické frotáže I. II. Publikoval(a): šerý | Ostatní poezie » Ze života
Když pravěkým lidem vyhasnul oheň, museli čekat, až někdy něco zapálí blesk nebo jej museli ukrást jinému kmenu.
Sadař sklízí vteřiny
ze stromu života
uloží je do regálů sklepa
v zimě smrti
mu budou sládnout na jazyku
Vzpomínky Publikoval(a): LaBruja | Básně » Láska
Ještě jsem si u sebe všimnul jedné věci. Týká se nutkání, puzení, kterému se chci vyhnout. Zaměřil jsem se na okamžiky, ve kterých mě to trápí. Ukázalo se, že mi v nich vůbec není dobře. Mám v nich nějaký obtížný problém. Místo toho abych si ho připustil a přitakal tomu, že je obtížný, tak to celé vytěsňuju bažením po věci, kterou jsem si zakázal(např. vzpomínání na někoho). Vzrušení z překročení zákazu mi má nechat zapomenout na vše ostatní. Někdy je situace, ze které se chci vystřelit opravdu ošklivá, ošklivější než věci, které jsem si zakázal.
Vzpomínky Publikoval(a): LaBruja | Básně » Láska
Mám to opačně. Vzpomínek mám omezené množství. Když je neustále omílám, opotřebují se a už mě tolik netrýzní. Když bych si je chtěl uchovat, tak bych si je naopak šetřil, vytahoval bych je co nejméně.
Psycholog Jeroným Klimeš ale tvrdí to stejné, jako ty(vyjídání vzpomínek asi platí jen pro ty bezproblémové). Mluví o tom, že druhý člověk do nás vypálí CDčko a je na nás, jak často si ho pouštíme. Pokud si ho pustíme každý den či týden, je jasné, že se nám zapomenout nepodaří. Naopak vzoreček na výpočet kvadratické rovnice, který neopakovaný, stává se zapomenutým poměrně brzy.
Pracuju s fantazijními postavami. Když jsem s někým v konfliktu, tak se hodiny dohaduju s jeho fantazijní interpretací. On tam ve skutečnosti vůbec není. Jsem třeba v nějaké krásné krajině a nejsem schopen jí vůbec vnímat. Stalo se mi to o víkendu. Technika, kterou na to používám je, že se tomu přestanu bránit. Řeknu mu, že tady má můj mozek a všechno, co se mnou souvisí. Ať si s tím dělá, co chce, ať se klidně donekonečna hádá o tom samém, ať používá nejsprostší nadávky. Když toto udělám, tak obvykle brzy odejde a je pokoj. Nevím, zda se to dá použít i pro tvůj případ.
Omlouvám se, že ti radím. Přeji ti, ať tě to trápí co nejméně i když podle mě i to patří k životu (to se mi to píše, když mě to netrápí).
SMRT Publikoval(a): paradoxy | Básně » Ostatní
O tomto se dá bavit donekonečna, takže nevím, zda je to k něčemu dobré. Smrt podobně jako bolest nejsou přenosné. Nemohu umírajícímu ani trpícímu nějak radit nebo si myslet, že se dovedu vcítit do jeho situace. Platí to i o mě samém. Nemohu se na smrt ani na bolest nijak připravit. Smrt v životě funguje tak, že dá všem situacím výraz. Nebýt smrti, mohli bychom vše donekonečna opakovat, takže by se to nakonec muselo povést. Z toho důvodu by nebylo o co usilovat, nic by nebylo napínavé, nebylo by nic, kvůli čemu by stálo za to se zvedat z kanape. Tu samou věc ale smrt ve chvíli, kdy přichází ruší. Právě ve smrti je všechno jedno, všechny věci, o které jsme usilovali, se stávají lhostejnými stejně jako věci, u kterých nás trápilo, že se nepovedly. Všechno přestává fungovat, nic nás neposlouchá, všechno nashromážděné je k ničemu. Děje se to postupně. Díváme se stále více do světa, ve kterém nejsme, což je tím nezvyklejší, čím víc jsme se měli tendenci stavět do jeho středu, což je podle mě přirozené a souvisí to s egem.
Myslím si, že mám naději v posmrtný život. Třeba to je velmi malá naděje. S nadějí mi to připadá tak, že se na ní člověk upíná stejně bez ohledu na to, jak je jí málo. Nemohu to posoudit, protože nyní se mi neděje mnoho špatného, situace je normální. Myslím si, že kdybych neměl žádnou naději, dělo by se to, že by smrt ve formě strachu opouštěla svůj termín a zabydlovala by čím dál víc můj život, až by ho úplně vystřídala a já bych i v něm byl mrtvý. Zřejmě je to tak, že se bez maličké naděje na život po smrti neobejdu. Díky, že jsem zde o těchto věcech mohl mluvit. Ty je zřejmě vnímáš hodně jinak. Píšeš o tom ve své básni. Tvému přístupu nerozumím. Nevím, jak jsi k němu přišla. Nijak ti to nevytýkám. Nevím, zda se tvůj přístup dá vysvětlit, zda je dobrý nápad se o to pokoušet.
Tajemství Publikoval(a): LaBruja | Básně » Ostatní
Kdyby jsi někam na začátek svého odvozování použila rovnici Bůh=Láska, tak by se okolo protředka vykrátil strach a na konci by nebyl ani kousek pekla :-).
Jsem ve tvém městě Publikoval(a): LaBruja | Básně » Láska
V jeho městě se slzy proměňují v perly a odtékají zpátky do moře. Představuju si potoky a řeky s perlami místo vody. V jeho městě se déšť proměňuje v dlouhé vlasy stáčené do copů. Déšť ve tmě je bratrem pláče, akorát se oba proměňují v něco jiného,
Silvie Publikoval(a): LaBruja | Básně » Láska
Velmi se mi líbí vyvrcholení, kloubí se v něm vyústění (ústa) i roklíčování situace autorkou, kde se odhaluje její osobnost a krása osobnosti.
TO FAKT NEVYMYSLÍŠ II. Publikoval(a): paradoxy | Ostatní » Ze života
Vidím, že cena přezdívek je vysoká. Přeju, ať je podobných inspirací co nejméně. Zároveň si myslím, že je to dobrý žánr. Rád bych si něco podobného přečetl zas. ani by to nemusela být taková jobovka. Sám jsem se o něco takového pokoušel a vyšlo mi, že když to není jobovka, vyjde to dost banální.
Já si myslím, že není dobré tyto věci podceňovat. Když se takových věcí stane deset a člověk z nich vždycky jako zázrakem vyvázne, tak je jasný, že pravděbnost, že příště už to vůbec nevyjde, kvapně zvětšuje.
SMRT Publikoval(a): paradoxy | Básně » Ostatní
Nabízím - nevnucuju. Kdyby smrt nebyla, odkud by se vzal ten veliký strach? Tak veliký strach by v tom případě ani nemohl být.
Ta bílá holubice Publikoval(a): LaBruja | Básně » Bůh, víra
Přestavil jsem si ji jako bílou holubici, ve které se zjevil Duch Svatý, když byl křtěn Ježíš Kristus. Zítra je neděle. Podle Židů už dnes(den u nich zčíná se soumrakem).
Ztracená Publikoval(a): LaBruja | Básně » Láska
Řekl bych, že většina si to neumí tak připustit, jako ty.
Tak se se mnou pomiluj Publikoval(a): LaBruja | Básně » Láska
Podle mě by to v praxi nefungovalo, ale poezie nemusí být o praxi.
NarkoDeprese Publikoval(a): ToxicVerun | Básně » Smutné
velmi dobře a prožitě popsaná hrůza
TO FAKT NEVYMYSLÍŠ Publikoval(a): paradoxy | Povídky » Ze života
Takovýto závěr pokazí jinak vydařenou akci. Škoda. Člověk aby měl šestej smysl, kde parkovat. Myslíš si, že to byl zloděj, který chtěl ukrást rádio případně jiný věci který by byly v autě a znechucený, že tam nic nenašel, alespoň strčil auto do sloupu? Nebo to byl spíš nějaký znuděný dospívající trávící víkendovou noc v okolí parkoviště, který se třeba chtěl autem někam přiblížit? Reakce policie mi připadá jako vyhýbání se práci - i za cenu lži se snažili vyhnout otevření případu a nutnosti alespoň formálně hledat skutečného viníka. Jako by se v podobné situaci ocitli už po sté a měli hned po ruce zdánlivě neprůstřelné řešení "na klíč". Když cizinec přijede někam, kde opakovaně řádí recidivista, kterého nikdo nehledá, má problém. To už ale předjímám.
