Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Živobytí Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Milá Maruško, díky, krásný večer na jih.
Mám kolegu v Kalábrii. Dělají tam zátah na největší mafiánskou skupinu v Itálii. Také je to na jihu :-).
Tvým chutím Publikoval(a): Dreamy | Básně » Sex, erotika
Myslím si, že když v tomto není prvek zla, tak na sobě ti lidé klidně mohou mít kostýmy kovbojů nebo mimozemšťanů a vyjde to na stejno.
Láska tím může pěkně pomíchat. Viděli jsme film o dvou lesbičkách. Jedna z nich to také chtěla. Druhá jí měla ráda, a tak jí to plnila. Dominantní tedy byla ta týraná. Někdy to přehnaly a pak ta týraná musela utěšovat plačící týrající.
Já to neznám. Ti, co to znají, asi umějí z těchto ingrediencí namíchat speciální koktejly. A Ti nejlepší z nich se těmito koktejly asi umějí neopít.
Tvým chutím Publikoval(a): Dreamy | Básně » Sex, erotika
Milá Dreamy,
jsi statečná, neohrožená.
Když se najdou dva lidé, kdy jeden je rád zlý na druhého a druhý to rád přijímá, tak je to nejspíš dobré, ač snadno zneužitelné.
Hypotéza: někteří lidé mají v hlavě sebenenávist. Znám to i u sebe. Myslí si, že si nezaslouží, aby byli na světě. Myslí si, že aby zde mohli být, musí něco dělat. Pokud to neudělají, zaslouží si trest.
Nedávno jsme si zde psali o bezpodmínečné lásce. Pokud ji člověk přijme, může to znamenat, že zde může být, aniž by něco dělal. Toto může souviset s Bohem.
V Tvé básni si někdo voní a sládne si. Co když to není ve smyslech ale v hlavě. Nemá se rád a nechá se trestat tím druhým, zlým. Přijímá trest a svět mu může začít vonět, sládnout. Zároveň se nemusí obávat o těžiště své sebenenávisti. Má jistotu v mantře odmítání citů, milování.
Nedivil bych se tomu, že by mu přišlo sladké a voňavé, když něco, co měl do teď zavřené jen v hlavě, by nyní mohlo ven, mohl by si to předvést, zažít. Myslím, že je to součástí řady duchovních cvičení nebo terapií – odžít si něco, co se člověku mlátí v hlavě. Může to potom z té hlavy konečně ven. Je to přiznání se ke svému stínu, ke všem těm ošklivým věcem, které dělám, které si myslím a které není slušné říkat.
Když někdo někomu nečekaně zemře, ten druhý to nechce připustit do té míry, že se k mrtvému chová tak, jako by tam stále byl. Možná mu pomůže jít na tu křižovatku, kde dotyčný zemřel, odžít si tu nehodu a pak je teprve schopen jí zařadit mezi fakta. Možná si submisivní lidé takto odžívají svou sebenenávist.
Nevím, jak to je. Stačilo by otevřít nějakou psychologickou knihu.
Nabízím, nevnucuji, jsem otevřený jiným výkladům a tomu, že mě o nich někdo případně přesvědčí.
PS: také si dovedu představit, že když se někdo velmi nudí, je velmi pasivní, tak u něj podobný zážitek může znamenat spoustu adrenalinu, vytržení z prázdnoty. Možná by mě zasvěcení řekli, že tomu vůbec nerozumím.
...ona a Nebeský Publikoval(a): Dreamy | Básně » Ze života
Milá Dreamy,
je to krásně napsané. Není to nijak kostrbaté, šroubované, překombinované.
BN nějaký čas bydlela v Nymburce. Okolo Nymburka jsou místa, kam umisťovala dějiště svých knih. To už jí bylo docela špatně. Velkostatek, kde bydlel Nebeský, je na Kokořínsku. Když jedeme za mou rodinou, vykonáváme podobnou cestu, jako ona za ním. Místopis ale není tak důležitý. Snad jen, že je to asi 60km. Myslím, že tehdy nebyla žádná železnice. Nevím, jak tu vzdálenost překonávali. To důležité jsi zachytila Ty.
Železniční země Publikoval(a): Kaj | Prozaická miniatura » Ostatní
Také jsem se hodně nachodil za zábavou. Dnes bych se na to vykašlal. Pamatuji se, jak jsem se takhle jednou ve tři ráno potkali u osamělé stodoly s třínohým psem. Byl docela velký. Bylo to jen já a on. do nejbližší vesnice 1km, domů 4km. Nakonec jsme se nejak dohodli.
Dnes u té vesnice viděli vlka. Oni sice tvrdí, že vlci jsou plaší, ale to tvrdí i o jezevcích a tam vím, že to úplně pravda být nemusí.
Železniční země Publikoval(a): Kaj | Prozaická miniatura » Ostatní
Milá Maruško,
teď zas budu dělat děsně chytrého: hlavně muži jsou kolem dvacítky nastavení na to, aby velmi riskovali. Zkrátka stálo za to riskovat život než riskovat nerozmnožení se. Mladý jelen si zkrátka jednou musí troufnout na toho dvacateráka. A to pro náš věk už neplatí. Já to vnímám na kole. Každý rok začnu v kopci brzdit trochu dřív a to mám teď mnohem lepší brzy než dřív. :o). Teš ještě čekám, kdy začnu být trochu opatrnější v autě.
Železniční země Publikoval(a): Kaj | Prozaická miniatura » Ostatní
Jsem vděčný, že tam nemáme pomníčky.
Železniční země Publikoval(a): Kaj | Prozaická miniatura » Ostatní
Milý Kubíno,
díky
pustil jsem si teď ten kousek Obecné školy s jízdou parní lokomotivy a úchvatnou hudbou. Myslím, že Svěrák při tom myslel na toto: Antonín Dvořák řekl, že by dal všechny své symfonie za to, kdyby byl vynalezl lokomotivu.
Železniční země Publikoval(a): Kaj | Prozaická miniatura » Ostatní
Milá Dreamy, díky, přeji krásný, bílý den.
Železniční země Publikoval(a): Kaj | Prozaická miniatura » Ostatní
Milá Maruško, to mě těší. Ony rychlíky, kterých jsem se nejvíc bál, byly Budějičáky :o). Druhou část jsem napsal také dnes večer. Je horší, není tak konkrétní. Je vzpomínkou na Prahu, kam jsem každý den dost nerad jezdil a která mi nyní asi začíná trochu chybět. Ještě jí třeba trochu upravím. Mě nyní ty vzpomínky chodí. Vím, že je to i vzácné. Když je člověku špatně, často se ke vzpomínkám vrací. Když si je stále opakuje, ony časem vyblednou, stanou se méně zajímavými a člověk tak o ně vlastně přijde. Je to jako s fotkami. Krásný večer a pozor na vlaky!
Pro klid Publikoval(a): Dreamy | Básně » Ze života
Mně to připadá jako rebélie, protest, snaha o absolutní, konečné řešení. Není strach v jádru dobrý? Neochrání nás třeba před pádem ze skály? Nevadí nám strach ze strachu? Nejsou oni stateční právě Ti, kteří se nebojí do strachu vstoupit, nebojí se bát? Je pohádka o tom, že je dobře, že je smrt na světě. Není to podobné se strachem?
Svět se strachem je podivný. Těžko a divně se na něm žije. Jeho nepevnost ale jako by poskytovala jediné místo pro pevný postoj.
„Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. List nemusí tě, Bože, prosit o nic, dal jsi mu růst a on to nepokazil. Ale co já…“ — Vladimír Holan
Jsem si vědom toho, že se zde dopouštím všech možných chyb:
1) zbytečně odporuji autorce
2) příliš filozofuji
3) polemizuji s něčím, co se dá vykřičet jako hymnus, co může přinést úlevu - úplně jsem si spletl žánr, hraju fotbal s baskeťákama - oni zvedají pohled ke koši a já skláním hlavu k míči, který se mi motá u nohou. Nezbývá než zvednout pohled a zkusit zadriblovat. Nemám strach?
Slatiny Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Díky Šerý, jsou to moc milá slova. Pokusím se si je opět něčím přivolat.
pro Kaje, od Gerdy Publikoval(a): hanele m. | Básně » Láska
To jsou pevná slova. Vsrdcevrostlý kříž je inspirativní. Připomíná mi to železo vrostlé do stromu nebo symboliku obrázku na této knize: https://www.martinus.cz/?uItem=16804&z=heureka. Pak je to jistě inspirativní teologicky.