Komentáře odeslané

Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.

Nalezeno 6545 záznamů. Zobrazuji 721-735.

LIMITY VIRTUÁLNÍ REALITY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní

jakoby virtuální realita vnášela lidem sebevědomí... :-)

11.02.2018 22:54:35 | zelená vílareagovat

REKLAMNÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

každá mince má dvě strany...

11.02.2018 22:52:35 | zelená vílareagovat

SUVERÉN Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

suverénem se člověk nerodí... tím si jen myslí, že je :-))) alespoň myslím... byla jsem děsnej suverén v sedmnácti a tak kolem... měla jsem pocit, že mi patří svět... celkem pohledná ne úplně pitomá a hlavně na střední velkej machr co se školy týkalo... nechodila jsem tam, měla jsem pocit jak nejsem velká, jak jsou všichni pitomí, že mi na to nepřišli... joooo nebyli, pěkně jsem spadla zadkem napřed a že to bolelo... školu jsem dodělala, protože přes mou suverenitu jsem zase až tak pitomá nebyla... pak jsem zjistila, že ne vše je tak, jak jsem si myslela a že moji tvůrci mě týrali a že moji rodiče jako nejsou ti tvůrci... sakra, to ale bylo... v tu chvíli jsem zavřela dveře a okna a vůbec všechno a seděla a čučela... vzala jsem velkej pytel a tam vše a všechny bez mrknutí oka naházela a cítila se sama... vše jsem klasifikovala jako lež!!! a přestala být suverénem, začala jsem druhý extrém... :-) a pak jednoho dne jsem se srovnala, uvědomila jsem si, že minulost nezměním, uvědomila jsem si, že nezměním klepy druhých, uvědomila jsem si, že jediné co mohu ovlivnit budoucnost a že mohu najít a objevit sebe... a začala jsem... přijala jsem svou minulost a tím jsem začala i přijímat lidi kolem... dnes už o tom mohu mluvit, dnes už ano.... třeba jako suverén :-))))--- našla jsem svou cestu a zbavila se přecitlivělosti... zbavila se předsudků lidí vůči mně... ale dodnes si pamatuju dobu svého podpisu zaschlého pod smlouvou... :-)) vidíš dnes si myslím, že už v tom umím chodit, ale vždy mě potká něco či potkám někoho, kdo mi naznačí - kdo mi připomene... ještě více pokory... :-)

https://www.youtube.com/watch?v=VMGh3Ts5-WQ

11.02.2018 22:48:36 | zelená vílareagovat

KRÁSA, BOLEST A SMUTEK Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska

dotýkáš se, tam někde uvnitř se hebce dotýkáš... neuvěřitelný!!!
mám slzy v očích...
tolikrát jsem si přála umět se dostat k člověku natolik blízko, aby nemusel nic a já věděla a nejen to, ještě jsem se toho mohla dotknout, pohladit, pochopit, pomoci... a také jsem si tolikrát přála, aby někdo mohl přijít do mně a dotknout se toho a umět to vytrhnout či jen pohladit nebo hlavně pochopit...
někdy později mi také došlo, že ti lidé o to nestojí, ne tím, že přijdeš a je to... je to daleko obsáhlejší, niternější, dlouhotrvajícím procesem... a někdy jsou to jen záblesky, které buď pochytíš a víš nebo ne... a nebo si ani ten člověk neuvědomí, že pustil, hned se uzavřel, ale určitou jemností či pohlazením dostane odpověď... a přes tohle zase on vnímá tebe... je to proces, jsou to okamžiky, vteřiny, kdy to vzniká a stejně tak to může i odejít... je to to nejlepší, co mě potkává... mám slzy v očích a díky tobě za tento text, díky ti i za to, že to máš v sobě a dáváš dál, děkuju nápadu, že tu jsem a děkuju tam někam, že právě tohle dokážu cítit... :-)

11.02.2018 22:17:27 | zelená vílareagovat

TICHÁ VODA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

k zamyšlení... výborný...
mám ráda klidné hladiny, ale taky je ráda čeřím... myslím, že jsem schopná i ochotná přijmout cokoli, ale tak nějak způsobem, který neubližuje či neohraničuje ostatní a v zásadě i mně... není pro mě problém umět někomu říct, jak to či ono cítím či vidím já, není pro mě problém, poslechnout si, jak to či ono cítí i vidí ten druhý... ale je tolik lidí, co to neumí a já se pak dostávám do zvláštních situací, kteří lidé zhodnocují také zvláštně a překvapivě... spousty lidí si tě zaškatulkuje do nějaké krabičky a mají pocit, že právě ty přijmeš cokoli... ale člověk přijme cokoli, jen občas nepřijme ten způsob a i naopak... leč možná tohle všechno má jedno velký plus... to, že ti v tom životě zůstanou jen ti, kteří opravdu tě mají rádi a to s přidanou hodnotou, že tebe, ne dojem ... díky, je to k zamyšlení, ještě nějaký čas nad tvou básní sama v sobě strávím...

11.02.2018 21:59:28 | zelená vílareagovat

Zakletý deštěm Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska

buď mi vším, co očekávám a také buď mi i tím, co neočekávám... :-)

11.02.2018 21:44:38 | zelená vílareagovat

Na půl cesty Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Ze života

nevím jestli soucit je stejné jako soucítění a nechci slovíčkařit... soucítila jsem s mnohými, ale jasně mi mnozí sdělili, že o soucit nestojí.... :-)
no a kde je zahrabanej krtek :-)))

11.02.2018 21:43:16 | zelená vílareagovat

Hučení Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Filozofické

jednou byl můj partner naštván a prostě se občas stane to, že si potřebuje tu vláhu v sobě o někoho opřít... nu, byla jsem to ten večer já... vidím to jako dnes, seděl v ušáku, rozhazoval rukama, ptal se mě a za mě si odpovídal a ne zrovna tak, jak bych odpovídala já, ale tak, jak se to v tu chvíli hodilo jemu... v první chvíli mě napadlo argumentovat, ale to bych se dostala na stejnou úroveň a tak jsem mlčela a pozorovala ho... v jednu chvíli mi došlo, že jsem jak v divadle, dívám se na představení, který bylo celkem tragikomický a mělo mě asi rozplakat či naštvat, ani nevím.... a já poprvé v životě si uvědomila, že sice něco poslouchám, na něco se dívám, ale že to je naprosto mimo mě... že se mi to vůbec nedotýká... že mi to neubližuje či nenastavuje zrcadlo, jak si partner myslel... věděla jsem, že je naštvanej, že hledá viníka, že hledá někoho, komu to prostě asi potřebuje nandat... a já seděla a dívala se... jeho to vůbec neštvalo, protože on hrál svou hru a k tomu nepotřeboval nikoho jiného než sebe a slyšet jen sebe... pak se jak po třicetikilometrovém běhu sesunul do křesla a díval se na mě... po nějaké době jsem se zeptala, už jsi klidnější... utahaně pronesl ano... a v klidu mu odpověděla na ty otázky, které kladl a odpovídal na ně za mě... a začali jsme rozhovor... v klidu, v pohodě, ochotni naslouchat tomu druhému, schopni vnímat a přemýšlet o tom... neroztříštil mě, nebyla jsem prázdná ani nezaplněná... poprvé v životě u člověka, kterého nejraději jsem si uvědomila, že mi neublížil něčím, čím chtěl v tu chvíli, protože.... nevím, jak se to stalo, nevím ani proč, jen vím, že mi to ochránilo... ochránilo před pochybnostmi nad sama sebou...

11.02.2018 21:32:48 | zelená vílareagovat

Někdy Publikoval(a): Malá mořská víla | Miniatura, hříčka » Filozofické

nedávno jsem stála v čekárně u lékaře, měl již dávno ordinovat a tak lidé byli nervní... nu co, stoupla jsem si ke zdi, opřela se a četla noviny... přišla paní a ptá se, kdo je poslední, mlčela jsem, protože jsem nešla k lékaři, jen k sestře... a nervózní pán hlasitě pronesl, tady dáma, ta je poslední a šlehnul po mně očima... podívala jsem se na paní a říkám jí, nejdu k lékaři, jdu jen k sestře, takže neblokuji onoho dalšího a proto jsem mlčela... chlápek se na mě rozeřval, že si snad myslím, že tu čeká na vlak, ne?... tuším, že se mi zvednul hlas a říkám, můžete tu čekat třeba na taxík, mně je to koneckonců jedno, já jen tady paní informuju o tom, že nejdu k lékaři a neblokuju ji cestu k vyšetření... to již pán začal křičet, že už tu čeká půl hodiny a že ho tedy štvát nebudu.... já jsem již velmi důrazně sdělila mu, že na mě křičet nebude, že tu stojím a čekám stejně jako on, ale že rozhodně nečekám na to, že tu na mě bude ječet a chovat se hrubě. konec rozhovoru? chápete? šlehl po mně očima a já dodala tečka. už po mně neřval a tvářil se ještě víc naštvaně... uzavřela jsem tento rozhovor a myšlenky na něj vůbec a dál se věnovala svému čekání a čtení... vzal mi pár vteřin nevzal mi víc... taky jsem mohla být celej den nakrklá, jakýho blbce jsem hned po ránu potkala... ale proč, že jo... takže si myslím, že rozbít nám může kdokoli nebo cokoli jen to, co dovolíme... :-))) ale jedno vím také, nenechat si na sebe kohokoli tříštit cokoli :-))) také si to, co máme musíme bránit... :-))) třeba jen to, aby nás z pohody nedostal nějakej nervóza či tak... :-)))

11.02.2018 21:18:32 | zelená vílareagovat

Vidět víc... Publikoval(a): Malá mořská víla | Poezie v próze » Filozofické

lidé strašně moc touží po tom, co nemají... a my jim to přejeme... aby ti, co neslyší, mohli slyšet nebo třeba jen zaslechnout jejich hlas, těm, co nevidí, aby mohli vidět nebo třeba jen zahlédnout západ slunce, aby ti, co nechodí se mohli postavit... tu moc nikdo z nás nemá, bohužel... ale můžeme něco jiného...můžeme se těch, co neslyší se dotknout, můžeme je pohladit, můžeme je vzít na místa, kde krása je tichá, kde není třeba slov... můžeme těm, co nevidí naslouchat... nebo číst nebo jim vyprávět, jak co cítíme a myslíme, že vypadá, protože představivost mají... a ony pak ty věci či cokoli jiného vidí mnohem mnohem krásnější než to je nebo než my jsme schopni vnímat... a těm co nechodí? je tolik cest a vnímání u kterých se dá sedět... a všichni ti potřebují možná jen vědět, že to, že něco nemohou vůbec nevadí, že to není důvod být smutnej... my jim dáme to, co neumí a oni, oni nám dají mnohem, mnohem víc... prostě absolutní zájem jeden o druhého... :-)

11.02.2018 21:02:31 | zelená vílareagovat

Rudovous Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Příroda

když zavřeme oči... můžeme malovat cokoli, kdykoli... i když třeba kolem bouří, ať už déšť či lidé, můžeme cítit teplo, slunce a dokonce i klid...

11.02.2018 20:53:05 | zelená vílareagovat

Tam kde svět začíná a končí Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska

už je to nějakej ten pátek, kdy do jedné nemocnice přijela malá postižená holka jménem Lucka... díky okolnostem se o ní starala babička s dědou a sem přijela právě s dědou... tehdy jsem je oba seznámila s Ájou a holky se do sebe zbláznily... Lucka chtěla vše, co umí Áje ukázat a Ája trpělivě vše pozorovala se svou psí trpělivostí u ní dokázala ležet hodiny... sledovat je bylo pro mě velkou ctí, Ája to vyžadovala a Lucka to dovolila... Lucka toho nikdy moc nenamluvila, stejně jako Ája, ale mám pocit že mluvily nějakým jen jim známým jazykem... ta láska mezi nimi byla hmatatelná...a jelikož Lucka si Áju spojila se mnou dovolila mi spousty věcí, abych mohla... no tak Ája ji prostě neuměla připnout do chodítka, aby mohly spolu lítat po chodbách, že jo... :-) Ája ji neuměla osprchovat, ale teta Eva jo a taky se teta chechtala, když ten bláznivej pes s Luckou vlezl do nemocniční sprchy... a taky Lucka pak dovolila si povídat s dědou... děda Pepa, nikdy jsem neviděla v očích tolik klidu, tolik lásky... tenhle pán, tenhle děda svým povídáním, svou jemností, svou trpělivostí a láskou čaroval, občas jsme se dostaly k tomu, že plakal... otřela jsem mu slzy a slíbila mu, že neslábne, ale sílí... myslím, že to vždy věděl, jen to občas potřeboval připomenout... ale to my všichni, občas... :-)

11.02.2018 20:50:02 | zelená vílareagovat

Žbluňk Publikoval(a): Malá mořská víla | Pohádky, bajky » Pro dospělé

pro odvahu :-)))

11.02.2018 20:37:09 | zelená vílareagovat

Probuzení Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Pro dospělé

krásné lákaní, hebké... zdrsnit drsné je snadný, ale zjemnit ho... mnozí neumí...

11.02.2018 20:33:11 | zelená vílareagovat

Do tónů Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska

naším růstem stáváme se víc víc bezední... myslím, že když nám občas dáno zlo, nemusíme ho dávat dál, můžeme ho otočit v jemnost... nebo ticho, nebo v hudbu... neublížíme tím nikomu a sami sebe v sobě ještě více zjemníme... :-)

11.02.2018 20:31:33 | zelená vílareagovat

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí