Komentáře odeslané

TANEC ZA POMEZNÍ ČÁROU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska

před lety, kdy zvíře nesmělo překročit hranici nemocničního zařízení mi zavolali ať přijdu i se psem... přišla jsem...pokoj číslo pět, bez psa, sdělili mi... bezva, jsem tu s Ájou a pokoj číslo pět před sebou, mám snad toho psa sníst než vejdu... brrrr... říkám jim, ok, bez příměru proč toho psa v pozvánce zmiňovali... tam je balkón, že? jojo... mohu si vzít tedy pacienta na balkón? nemá nohu... ok a postel na kolečkách má? má odvezete mi ho tam? nadšený nejsme je pětadvacet nad nulou a pomohu vám dobře... odvezli jsme... třicetiletej sportovec s uřízlou nohou mě snímal pohledem... k Áje se choval podstatně lépe... prima, dobrej začátek... pět dní jsme hráli hru, odvezli ho na balkón, neřekl ani slovo, jen si hladil Áju, alespoň něco, říkala jsem si... šestý den mě pozdravil, prima... osmý den mi sdělil, že je po osmi měsících na vzduchu a že jestli si ještě pořád myslím, že si se mnou bude povídat jsem na omylu... nemusíte... a byla jsem vděčná, že Áju hladí a nemlátí... desátý den se rozbrečel... chytila jsem ho za ruku a dalších asi pět návštěv jsme jeli v tomto režimu... já se neptala, jen si sedla a on plakal, držela jsem ho za ruku... mačkal mě tak, až jsem ji měla rudou... patnáctý den pořád nemluvil... vzala jsem postel i sním, samo sebou a odvezla ho k zábradlí, vytřeštěně na mě zíral, slzy mu zaschly... nepromluvil, promluvila jsem já... leť nebo spadni, pomůžu ti nahoru... rozesmál se... to je všechno??? je a sedla jsem si na židli, počkám... vyděšeně mi pozoroval, počkáš na co? jestli tě z toho pátýho patra mám shodit, stačí slovo... mám závratě... to já taky... za tohle tě platí??? každýho platí za něco, tebe zase za to, že se tu válíš v posteli a jsi hnusnej na všechny... to myslíš vážně? smrtelně... rozesmál se a rozpovídal se... k čemu je dobrá změna i úplně ta nejpitomější?? třeba k tomu, že ti slíbí, že tě vyhodí z balkónu... :-)))

11.02.2018 23:58:52 | zelená vílareagovat

KONTINUITA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

kdysi jsem si přála být letuškou, velkej sen... nejsem letuškou, ale létám... :-)sice ne nad zemí, ale i na zemi... :-)

11.02.2018 23:41:08 | zelená vílareagovat

KRVELAČNÁ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska

mám ráda ironii... ale na tomto textu je skvělý to, že člověka to nezavře a nezraní, že si z toho dovede dělat legraci... jakoukoli... a ať to vypadá zvláštně, jsou lidé, které by to ranilo a zaneslo níž než výš... piju krev ráda :-)

11.02.2018 23:37:46 | zelená vílareagovat

POHYBOVÁ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

včera jsem se na sebe dívala do zrcadla a říkala jsem si, jooo na svůj věk vypadáš celkem dobře... :-) a dnes jsem se se na sebe podívala a řekla si, jooo dělej něco, pár plastik tě zase vrátí do života :-)))))
takže to vypadá, že je naprosto normálka, že co mi včera dělalo dobře, dnes tak nevypadá... :-))) mění se naše rozpoložení a asi i nároky na cokoli...
nejsme jiní, neboj... jen někdy je něco tak a jindy jinak... a za pět minut jsme zase v cajku :-))))
mamka mi měnila zip v bundě, no byla z toho rozložená, říkám jí, nevadí, jen to zkus, mám tu bundu ráda... zajdi si za švadlenou, ševelila... zkus to, prosím, ševelila jsem... povedlo se, jen někde nitě, někde nedokonalost... povídá mi, nos šálu, nutnost, abys zakryla mou nedokonalost v šití... se smíchem jí říkám, klíííííd, jsem natolik krásná, že se kouká každej na mě a mně do očí, ne na blbej šev na bundě... :-)))) rozesmála se... parodie není špatná, jen ji musíš vzít v legraci... :-)))

p.s. vím, jak jsi to myslel...

11.02.2018 23:30:03 | zelená vílareagovat

ODPUSTKY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

jak se říká, sáhnu ti na nos jestli lžeš... je měkkej... :-) u mě platí sáhni mi na nos, jestli sny existují a bude taky měkkej... ale to neznamená, že neexistují...:-))) uchovávejme si je... protože bez nich by se asi žít dalo, ale s nimi je to mnohem, mnohem krásnější... nemusí se totiž úplně splnit, ono jen stačí, že jsou... a díky nim jeden mnohdy změní optiku... :-)

11.02.2018 23:22:15 | zelená vílareagovat

PŘEDSTAVY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

mám jednoho kamaráda, téměř padesátiletý pán to je... známe se léta i s jeho ženou... občas asi od loňska se spolu sejdeme, nikdo to neví, jen my dva... sejdeme se na pivo, na šáňo prostě jen tak... do doby než jsme se sešli poprvé jsme se měli rádi, jako lidi, ale tak jako dnes byli odlišní jako noc a den... on jednou jen tak sám přijel na kávu, pak jsme si otevřeli lahev a druhou a povídali si... do té doby mé vnímání světa viděl jako vnímání pitomce... proč se zajímat o druhé, párkrát se zúčastnil mé akce pro nemocné a měl z toho depku... dnes už to nehaní, jen řekne, nedělá mi to dobře, nechci to vidět... nikdy jsem nikoho do ničeho nenutila a nikdy neodsuzovala to, že něco vnímá jinak, ale on byl jinej... říkával mi, nojo, ty zachranitelko... někdy jsem byla v ráži na tohle a postupem času rezignovala, nemusím přeci hájit svoje postoje ani svou práci... o jejím smyslu vím a nejen já... a své postoje ustojím :-))... od té doby uplynuly léta a jeho pohled už není o pitomečku pitomém... asi nikdy nepochopí mé určité jednání, jako já jeho... respektuje a respektuji... a díky tomu se můžeme bavit o čem jen chceme... jednoho dne mi řekl, vím a děkuji ti, že jsi schopná a ochotná nám pomoci v jakékoli situaci... a za tohle děkuju, děkuju jemu, že to ví... prostě jen pochopil, že mít rád je i prima... :-)

11.02.2018 23:09:29 | zelená vílareagovat

LIMITY VIRTUÁLNÍ REALITY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní

jakoby virtuální realita vnášela lidem sebevědomí... :-)

11.02.2018 22:54:35 | zelená vílareagovat

REKLAMNÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

každá mince má dvě strany...

11.02.2018 22:52:35 | zelená vílareagovat

SUVERÉN Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

suverénem se člověk nerodí... tím si jen myslí, že je :-))) alespoň myslím... byla jsem děsnej suverén v sedmnácti a tak kolem... měla jsem pocit, že mi patří svět... celkem pohledná ne úplně pitomá a hlavně na střední velkej machr co se školy týkalo... nechodila jsem tam, měla jsem pocit jak nejsem velká, jak jsou všichni pitomí, že mi na to nepřišli... joooo nebyli, pěkně jsem spadla zadkem napřed a že to bolelo... školu jsem dodělala, protože přes mou suverenitu jsem zase až tak pitomá nebyla... pak jsem zjistila, že ne vše je tak, jak jsem si myslela a že moji tvůrci mě týrali a že moji rodiče jako nejsou ti tvůrci... sakra, to ale bylo... v tu chvíli jsem zavřela dveře a okna a vůbec všechno a seděla a čučela... vzala jsem velkej pytel a tam vše a všechny bez mrknutí oka naházela a cítila se sama... vše jsem klasifikovala jako lež!!! a přestala být suverénem, začala jsem druhý extrém... :-) a pak jednoho dne jsem se srovnala, uvědomila jsem si, že minulost nezměním, uvědomila jsem si, že nezměním klepy druhých, uvědomila jsem si, že jediné co mohu ovlivnit budoucnost a že mohu najít a objevit sebe... a začala jsem... přijala jsem svou minulost a tím jsem začala i přijímat lidi kolem... dnes už o tom mohu mluvit, dnes už ano.... třeba jako suverén :-))))--- našla jsem svou cestu a zbavila se přecitlivělosti... zbavila se předsudků lidí vůči mně... ale dodnes si pamatuju dobu svého podpisu zaschlého pod smlouvou... :-)) vidíš dnes si myslím, že už v tom umím chodit, ale vždy mě potká něco či potkám někoho, kdo mi naznačí - kdo mi připomene... ještě více pokory... :-)

https://www.youtube.com/watch?v=VMGh3Ts5-WQ

11.02.2018 22:48:36 | zelená vílareagovat

KRÁSA, BOLEST A SMUTEK Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska

dotýkáš se, tam někde uvnitř se hebce dotýkáš... neuvěřitelný!!!
mám slzy v očích...
tolikrát jsem si přála umět se dostat k člověku natolik blízko, aby nemusel nic a já věděla a nejen to, ještě jsem se toho mohla dotknout, pohladit, pochopit, pomoci... a také jsem si tolikrát přála, aby někdo mohl přijít do mně a dotknout se toho a umět to vytrhnout či jen pohladit nebo hlavně pochopit...
někdy později mi také došlo, že ti lidé o to nestojí, ne tím, že přijdeš a je to... je to daleko obsáhlejší, niternější, dlouhotrvajícím procesem... a někdy jsou to jen záblesky, které buď pochytíš a víš nebo ne... a nebo si ani ten člověk neuvědomí, že pustil, hned se uzavřel, ale určitou jemností či pohlazením dostane odpověď... a přes tohle zase on vnímá tebe... je to proces, jsou to okamžiky, vteřiny, kdy to vzniká a stejně tak to může i odejít... je to to nejlepší, co mě potkává... mám slzy v očích a díky tobě za tento text, díky ti i za to, že to máš v sobě a dáváš dál, děkuju nápadu, že tu jsem a děkuju tam někam, že právě tohle dokážu cítit... :-)

11.02.2018 22:17:27 | zelená vílareagovat

TICHÁ VODA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

k zamyšlení... výborný...
mám ráda klidné hladiny, ale taky je ráda čeřím... myslím, že jsem schopná i ochotná přijmout cokoli, ale tak nějak způsobem, který neubližuje či neohraničuje ostatní a v zásadě i mně... není pro mě problém umět někomu říct, jak to či ono cítím či vidím já, není pro mě problém, poslechnout si, jak to či ono cítí i vidí ten druhý... ale je tolik lidí, co to neumí a já se pak dostávám do zvláštních situací, kteří lidé zhodnocují také zvláštně a překvapivě... spousty lidí si tě zaškatulkuje do nějaké krabičky a mají pocit, že právě ty přijmeš cokoli... ale člověk přijme cokoli, jen občas nepřijme ten způsob a i naopak... leč možná tohle všechno má jedno velký plus... to, že ti v tom životě zůstanou jen ti, kteří opravdu tě mají rádi a to s přidanou hodnotou, že tebe, ne dojem ... díky, je to k zamyšlení, ještě nějaký čas nad tvou básní sama v sobě strávím...

11.02.2018 21:59:28 | zelená vílareagovat

Zakletý deštěm Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska

buď mi vším, co očekávám a také buď mi i tím, co neočekávám... :-)

11.02.2018 21:44:38 | zelená vílareagovat

Na půl cesty Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Ze života

nevím jestli soucit je stejné jako soucítění a nechci slovíčkařit... soucítila jsem s mnohými, ale jasně mi mnozí sdělili, že o soucit nestojí.... :-)
no a kde je zahrabanej krtek :-)))

11.02.2018 21:43:16 | zelená vílareagovat

Hučení Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Filozofické

jednou byl můj partner naštván a prostě se občas stane to, že si potřebuje tu vláhu v sobě o někoho opřít... nu, byla jsem to ten večer já... vidím to jako dnes, seděl v ušáku, rozhazoval rukama, ptal se mě a za mě si odpovídal a ne zrovna tak, jak bych odpovídala já, ale tak, jak se to v tu chvíli hodilo jemu... v první chvíli mě napadlo argumentovat, ale to bych se dostala na stejnou úroveň a tak jsem mlčela a pozorovala ho... v jednu chvíli mi došlo, že jsem jak v divadle, dívám se na představení, který bylo celkem tragikomický a mělo mě asi rozplakat či naštvat, ani nevím.... a já poprvé v životě si uvědomila, že sice něco poslouchám, na něco se dívám, ale že to je naprosto mimo mě... že se mi to vůbec nedotýká... že mi to neubližuje či nenastavuje zrcadlo, jak si partner myslel... věděla jsem, že je naštvanej, že hledá viníka, že hledá někoho, komu to prostě asi potřebuje nandat... a já seděla a dívala se... jeho to vůbec neštvalo, protože on hrál svou hru a k tomu nepotřeboval nikoho jiného než sebe a slyšet jen sebe... pak se jak po třicetikilometrovém běhu sesunul do křesla a díval se na mě... po nějaké době jsem se zeptala, už jsi klidnější... utahaně pronesl ano... a v klidu mu odpověděla na ty otázky, které kladl a odpovídal na ně za mě... a začali jsme rozhovor... v klidu, v pohodě, ochotni naslouchat tomu druhému, schopni vnímat a přemýšlet o tom... neroztříštil mě, nebyla jsem prázdná ani nezaplněná... poprvé v životě u člověka, kterého nejraději jsem si uvědomila, že mi neublížil něčím, čím chtěl v tu chvíli, protože.... nevím, jak se to stalo, nevím ani proč, jen vím, že mi to ochránilo... ochránilo před pochybnostmi nad sama sebou...

11.02.2018 21:32:48 | zelená vílareagovat

Někdy Publikoval(a): Malá mořská víla | Miniatura, hříčka » Filozofické

nedávno jsem stála v čekárně u lékaře, měl již dávno ordinovat a tak lidé byli nervní... nu co, stoupla jsem si ke zdi, opřela se a četla noviny... přišla paní a ptá se, kdo je poslední, mlčela jsem, protože jsem nešla k lékaři, jen k sestře... a nervózní pán hlasitě pronesl, tady dáma, ta je poslední a šlehnul po mně očima... podívala jsem se na paní a říkám jí, nejdu k lékaři, jdu jen k sestře, takže neblokuji onoho dalšího a proto jsem mlčela... chlápek se na mě rozeřval, že si snad myslím, že tu čeká na vlak, ne?... tuším, že se mi zvednul hlas a říkám, můžete tu čekat třeba na taxík, mně je to koneckonců jedno, já jen tady paní informuju o tom, že nejdu k lékaři a neblokuju ji cestu k vyšetření... to již pán začal křičet, že už tu čeká půl hodiny a že ho tedy štvát nebudu.... já jsem již velmi důrazně sdělila mu, že na mě křičet nebude, že tu stojím a čekám stejně jako on, ale že rozhodně nečekám na to, že tu na mě bude ječet a chovat se hrubě. konec rozhovoru? chápete? šlehl po mně očima a já dodala tečka. už po mně neřval a tvářil se ještě víc naštvaně... uzavřela jsem tento rozhovor a myšlenky na něj vůbec a dál se věnovala svému čekání a čtení... vzal mi pár vteřin nevzal mi víc... taky jsem mohla být celej den nakrklá, jakýho blbce jsem hned po ránu potkala... ale proč, že jo... takže si myslím, že rozbít nám může kdokoli nebo cokoli jen to, co dovolíme... :-))) ale jedno vím také, nenechat si na sebe kohokoli tříštit cokoli :-))) také si to, co máme musíme bránit... :-))) třeba jen to, aby nás z pohody nedostal nějakej nervóza či tak... :-)))

11.02.2018 21:18:32 | zelená vílareagovat