nečekaně chycená
proudem pravd
slunce se směšně vlní
přes závoj vody
asi ochutnalo z další láhve
nebeské vinotéky
a kdo podá stéblo?
***
kapka octové vody
protrhla časem naleptanou hráz
nicotný okamžik
a světelná stuha je pryč
co na tom
že padala hvězda
***
úniková rychlost
předjíždí denní realitu
přes plnou čáru
síla euforie předvídá
co skrývá opačná strana krajinné vlny
zpropadených padesát na padesát
***
přesolená polívka
přesolené neříkání
přesolená naděje
otevřená zadní vrátka
často ukáží pěšinu
prázdných slov
***
rozum říká
stačí obyčejná jehla
obyčejná nit
a knoflíky z plastu
duše mávne křídly
touží přeci po perleti
s jemnou kresbou hlubin
***
kabát ušitý bláhovým přáním
se přes veškerou střídmost
viditelně rozpíná ve švech
potom už stačí sebejemnější dotyk
a praskne
na nejslabším místě
v uzrálý čas
jak netýkavka
vystřelí municí možností
ve stejném okamžiku
kdy slovo příště motá do spirály
znovu nepřekvapí
jedině snad
další nechtěnou invazí
10.06.2021 21:30:05 Vivien
Bože cestičko, tak pěkná, tak pěkná jsi, tak krásnou básní si vykračujes, dlouho jsem zde nečetla cosi tak hezké ...
10.06.2021 21:36:31 cestadolesa
Tak dobře se Tvůj komentář čte. Ještěže pořád kráčím nohama na zemi. I když...hlava, ta si pořád dělá, co chce:))