Tělo mi oblékli
Do košilky z jemné látky
Na ni jsem v duchu vyšila
Dva blankytně modré ptáky
(To už jsem vlastně nežila)
Pomohou mně
Vznésti se do nebe?
Křehká je moje víra
Po růžích ale voní
Po víně
Hle
Nebe se otevírá
Honem
Tvářit se budu hodně nevinně
Jenže On
Všechny mé hříchy
Dávno zná
Vyloženě krásné. Skoro bych si zalítal, jen bych se asi nepropašoval přes to vědění vševědění. Tak zůstanu při zemi a nebo níž.
21.11.2023 11:44:09 | Jan Kacíř
Ale Jene, níž určitě ne.
Moc děkuju, mám velkou radost. :)*
21.11.2023 19:06:57 | Anfádis
páni Anfi... pěkná, moc*
21.11.2023 04:30:34 | Sonador
BUĎ ZCELA V KLIDU - URČITĚ ZNÁ ST*
21.11.2023 03:46:13 | Frr
Vím, vím, milý Frr...a díky!
21.11.2023 04:52:31 | Anfádis
Krásné...milá Vlaďko :)**
20.11.2023 21:35:09 | Ondra
Všichni hřeší, Anfi...rukou mávne nad tím
a ty...svou rukou... na ty ptáky, OK?! :-)***
20.11.2023 15:19:29 | cappuccinogirl
:)))
O. K.
Jak jinak, Ccicci :)***
20.11.2023 15:20:26 | Anfádis
zajímavě pojaté téma.., jemné, jak ten tenký rubáš.. ještě je čas, Anafádis..
20.11.2023 15:11:35 | Otto Mann