OŠKLIVOST

OŠKLIVOST

 

     Ze stehna jí vylézal písečný červ. Svíjel se, vytahoval a zase smršťoval. Fascinovaně hleděla na jeho démonický tanec, ochromená šokem a bolestí. Tlusté zuby vetřelce ji trhaly na kusy. Byl nekonečný. Koulel se ze strany na stranu, jako by zametal.

 

     Věděla, že když nic neudělá, umře. Její tělo poseté jizvami, duše ubitá ranami, neměly sílu na další utrpení. Vzala do rukou obrovské kladivo. Příliš velké a těžké na malé dlaně. Udeřila silou, o které si nebyla vědoma, že je jí schopna. Z posledních sil a v pudu sebezáchovy.

 

     Červ se zasvíjel v předsmrtné agónii. Celou dobu, co měnila jeho ošklivé pulzující tělo na kaši, jí z očí proudem tekly slzy. „Bože, odpusť mi!" Bolestný výkřik z hloubi nitra. Sklonila hlavu v tiché modlitbě. Za spásu svojí duše, za sílu, která jí pomohla se osvobodit.

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=ay8-ID8Qgr8

https://www.youtube.com/watch?v=tpEUCYaj-f8

 

Autor Iva Husárková, 25.05.2021
Přečteno 263x
Tipy 20
Poslední tipující: Sonador, Kett, jenommarie, Amonasr, zelená víla, kaše, Vivien, šerý
ikonkaKomentáře (18)
ikonkaKomentujících (9)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

óó, tohle mi Ivi dnes tedy parádně sedlo... super!

...konečně dělám, co si slibuju už dlouho - cestuju do minulosti:)

27.10.2021 19:23:54 | Sonador

nezapomeň lampičku, děkuji moc :-))

28.10.2021 03:31:10 | Iva Husárková

*ST ..uf uf ..i s komentáři souhlasím.. je tam vše. :):)

28.05.2021 22:03:18 | jenommarie

děkuji Maruško :-))

29.05.2021 03:25:16 | Iva Husárková

:)*;)

29.05.2021 10:07:11 | jenommarie

:-))

30.05.2021 03:20:23 | Iva Husárková

Skvěle napsané Iv, bouřka (klobouk) letí dolů. :O) Četla jsem i v komentářích, zmiňuješ, že jde o tvůj sen. Sny jsou velmi zvláštní esence a často nám něco napovídají. Teď si zahraju na Askalante, ta totiž občas ve snech ráda čte. Vzkazuje ti asi toto. Ten parazit je stará bolest, něco co bylo dlouho tvojí součástí a užíralo ti život. Ty ses ale dostala do fáze, kdy víš, že můžeš jít dál bez ní. Jsi silnější, přestáváš na ní být závislá, už tě nemůže omezovat a tak bereš kladivo a rozbíjíš hlavu červovi. Je to tvoje vítězství a i to trochu bolí. Posílám ti úsměv. Ten svůj po přečtení, vědoucí od Askalante a hlavně tvůj velký osobní. Ábrakadábra :oD

27.05.2021 17:01:35 | Tichá meluzína

ach Meli, normálně jsem se při čtení Tvého komentáře rozplakala. a pořád ještě bulím. trochu jsem doufala, že je to něco takového. jak jsou teď superúplňky, kdy se Měsíc co nejvíc přiblíží naší planetě, prý se můžeme zbavit starých bolestí. je úleva, že jsem ho jen tak prachsprostě nerozmlátila na kaši. chci tomu věřit. člověk se přece pořád nemůže ohlížet přes rameno a plakat. proplakat, prolitovat se zbytkem svého života. usmívám se na Tebe, objímám Tě, děkuji za magická slova, děkuji moc. opatruj se na svých cestách, hodně štěstí. krásný den, Melinko. :-))

28.05.2021 03:48:04 | Iva Husárková

Osvobození, k němu je cesta bolavá, ale stojí za to...

26.05.2021 17:06:35 | zelená víla

děkuji, že jsi na mě zamávala, Evi, stálo to za to :-))

27.05.2021 03:22:12 | Iva Husárková

Kdysi dávno, bylo mi 6 let, promítali v televizi takový film.
Jmenoval se Zázraky se dějí. Byl vyprávěním skutečné události.
Matka s dcerou letěly navštívit otce.
Letadlo se zřítilo nad deštným pralesem.
Ta dcera, bylo jí kolem 15 let, jediná přežila.
Byla připoutána k letícímu sedadlu, zbrzdily ji větve stromů.
Ocitla se sama tváří v tvář divoké přírodě, sama.
Všechna nebezpečí potkávala jako překvapení, hmyz, šelmy, hady.
Byla plná takových červů. Myslím, že to muselo být děsivé.
Vyčerpaná, hladová. Co měla jíst ? Co měla pít ?
Člověk nic neumí. Je maladaptovaný. Umí jen přemýšlet,
ale to je děsně pomalé. Každý vynález, každý pracovní nástroj,
každé rozdělání ohně - to všechno trvá generace.

Umírala žízní, měla horečku.
Uslyšela hlas. V džungli je tisíce zvuků a hlasů.
Uslyšela hlas, který ji učil otec. Učil ji hlasy ptáků.
To byl vodní plameňák. Musí tu být voda.
Šla tím směrem. Přišla a téměř se zhroutila do řeky.
Byli tam domorodci. Zachránili ji.

Vzpomínám na ty červy, jak je vytahovali.

Píšeš o tom, jak jí ze stehna vylézal písečný červ,
který jí bral život a přinášel bolest. Zbavení se takového
červa kladivem znamená, že to není ledajaký červ.
Ani kladivo nemusí stačit. A ještě sama pláče a prosí za odpuštění.
Přitom se zbavuje něčeho, co jí tvoří příkoří a bezpráví.
To něco je ale tak silně pronikavé a tak silně se jí zhostilo,
že to k ní patří. Že dokonce, snad, by měla být za červa vděčná.
Možná to tak je. Možná toho přinesl víc, a bolest je samozřejmou součástí.
Něco, co tam spravedlivě patří.

Ale bolest se stává evidentní natolik, že už neví.
Neví co je a není dobré, řídí se jen instinktem a tou bolestí.
Buší do červa vědoma si své viny a možná i trestu za to, co provádí.
Zoufalá.

Pak přijdou sudí.
Manažeři s příručkami, kteří to budou posuzovat.

Ona bude jediná, která k tomu má co říct.
Jaká to musí být náhoda, aby ji uslyšel někdo rozumný !

26.05.2021 06:13:41 | ttragelaf

zdál se mi ten sen. vylézal mi ze stehna červ, přesně jak píšu. a s tím jsem se probudila. všechno potom byl instinkt. děkuji za vše, co jsi napsal. jsem ráda, že holčička přežila. řekla bych, že když má člověk zdravotní potíže, přenáší se to do podvědomí a z toho jsou takové sny. normálně toleruju mravence, nezabíjím pavouky a s mouchama si povídám. ale tohle mi lezlo z nohy, tak co... Vaše Ctihodnosti, na obranu dovolte mi podotknout, že život mě odsoudil k dlouhodobému trestu odnětí svobody a možnosti k útěku z takové situace zdály se býti dosti chabými. vemte si berušky. mají tečky a z nikoho nelezou. kdyby onen symbiont neměl tak hnusnou zubatou tlamu, netančil v mým těle lambádu a nesnažil se mě zabít, možná bych mu nabídla znojemskou okurku.

26.05.2021 07:07:09 | Iva Husárková

tohle je ale barvitě napsané

26.05.2021 01:06:29 | kaše

děkuji že jsi nakoukl mám radost :-))

26.05.2021 03:19:05 | Iva Husárková

uff Ivy.. je to silné dilema .. ale občas už se musí karma změnit

25.05.2021 17:03:24 | Vivien

Ty sis tou cestou už prošla Viv děkuji moc :-))

26.05.2021 03:17:57 | Iva Husárková

Pokora* Téměř Budhistickou měrou. Ale ono je to vlastně jedno... v kterou. Není důležitá ani cesta, ale obzor.

25.05.2021 15:02:37 | šerý

že sedíš v tom talíři přede mnou? děkuji Šeráčku :-))

26.05.2021 03:17:14 | Iva Husárková

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí