Na uvítanou

prolog

Ve vraku večera
Den klesal ke svému dnu

Na obzoru
Ruel ještě pásla keře bezů
Ale noc , noc už byla nevyhnutelná

Ponesu ji s tebou, chceš ?
Chvíli ty a chvíli já
Na zádech tisíc tun
Žhavého tlaku hvězd
Na tom našem kanafasu

A ráno
Ráno vyplujeme znovu ..
………………………………………………..
Ruel si psala deník. Říkala-vynalézavě-tyto obdeníky věnuji svým ránům a večerům, kdy mohu jít bosa.
Ano, to byly ty poetické chvíle, kdy na louce vyraší spousta žlutých kvítků, já vzpomenu na její modré oči a zkonstatuji díky, zahrada je pořád .. zelená.

V ty dny jsem nevěděl, že v 364 patře si výzkumník jménem Leur připoměl, co je hlavním úkolem:
Naklonovat umělou inteligenci do molekuly vody.
…………………………………………………

epilog

Bylo dvacátéhodevátého celých devět , opakovaného dne , cyklického roku.
Ruelita přešla bosa městskou pláž a vstoupila jako již tolikrát , po kotníky do moře.
Po tom se vrátila. Hlavní úkoly byly rozdány.