Anotace: Tak toto je můj komentář jedné básnířce.Použil jsem to na její popud,když seděla mi na klíně a civěl jsem jí na chrup.
Před lety jsem si přisedl
ke stolku s fúrií.
S takovou,před kterou se
všichni chlapi ukryjí.
Však dnes sedl bych si zas!
Běžel jí čas
a za pár minut
vzal ji ďas.
Zůstalo mi po ní
stádo koní,
zámek a kolotoč,
který zvoní,
záhon růží,
co tak krásně voní
a hnusnej pocit
ze vzpomínky...
jak jsem vniknul do ní.
Tohle by fakt bylo škoda sem nedat. Pro ten břitký vtip, který jde možná na samou hranu, ale ne za ni - a to se cení :-)
03.07.2014 11:08:35 | Amonasr