Pro zmizelého

 



Bez kapky slunce, pod okapem stromů
zářivým slůvkem s chvěním stát
Se sklopeným zrakem
jít za ruku potmě domů
Tvou vůni a nesmělý smích 
pod lampou, do dlouhé noci objímat

Je to tak dávno...
Ulicí známou dál chodívám
tam na rohu, píchne... 

Ne, nejsi tam.