Návštěvnost
Můžeš
Můžeš
Anotace: ...
Stále ji hřeju v dlaních
tu naši zakázanou lásku
něžnou, jak vyklubané kuře.
A s ní všechna nesplněná přání,
tvůj úsměv, teď jen na obrázku,
když tichu noci šeptám
"Prosím vrať se,...
dokud ještě můžeš"
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskRytmus a melodičnost rýmovaného verše mně zde chybí. Změnila jsi formu, obsah zůstává... stejné téma - láska, úžasný pramen tvé nevysychající studánky. Její hloubku nelze změřit olovnicí. Hloubku lásky lze poznat až v hodině rozloučení. Láska má smysl, když ji máme s kým sdílet...proto asi: „Prosím vrať se,...dokud ještě můžeš“.
...šerýho komentář, výstižný jako vždy... ano, tu bolest, z přemíry lásky, je třeba pohřbít.
18.02.2023 16:59:56 | blues
Myslím si Bluesi, že na takovou změnu si nemusíš zvykat. Někdy i z papiňáku se ven vyvalí a je jedno, kudy...hlavně z toho všeho nebouchnout. Díky
19.02.2023 08:07:23 | Dreamy
Láska je vážná choroba, které pomůže jen vzájemná trasfúze.*
18.02.2023 13:22:24 | šerý
..a co pak, když jednomu začaly praskat žíly a není kde napojit?
18.02.2023 14:59:39 | Dreamy
Postavit jí empatický pomníček a pohřbít bolest!
Vím, jak těžké to říkat "pozůstalému." Ale i jeho život potřebuje, aby jej měl rád. Se opakuji. Ale žít I z toho, že jsem byl láskou obdarován a zůstalo mi I dědictví krásných chvil. Nikoho si navěky nevlastníme! Žádnou krásnou mozaiku neuděláš, bez malých drobných fragmentů. A mozaika, je jak náš život. Nenechme si ji myšlenkou bláta pošlapat.
18.02.2023 15:33:05 | šerý
Díky Káji za moc hezké řádky...
19.02.2023 08:04:34 | Dreamy