Anotace: ...
Někdy se stane, co čekáme a jindy zase ne.
No rozhodně jsem nečekal, že ta servírka začne zpívat Mercedes Benz jako Janis Joplin.
Taky se jí hned jeden chlap snažil sáhnout pod sukni, jak chtěl najít zařízení na plejbek.
Ona se zasmála tím smíchem Joplinky a bodla ho tužkou do oka.
Kolem stolu seděli starý chlapi v papírových čepicích, jak parta večerníčků v důchodu a slzeli smíchem nad tím poraněným okem.
Byl to takový ten večer kdy nechtěl být nikdo za každou cenu vítězem.
Nebyli tam totiž žádní novináři.
Ti vytvářejí všechno to dusno a napětí, aby měli o čem psát dál a dál.
Mají přece novinářskou legitimaci.
..a co měla tedy ta servírka pod sukní, když ne zařízení na plejbek ? jistě ne jenom bobříka v kalhotkách !!! ST* :-) :-D*
30.01.2018 13:29:11 | Frr
...parta večerníčků v důchodu... to bývají největší chlípníci. Ať už s akreditací nebo bez...
30.01.2018 13:04:48 | Koblížek
A ještě děkuju za smazanou báseň o opici, díky ní a asociaci mám konečně knihu Bez domova, už jde ke mně... :)
30.01.2018 11:28:07 | Philogyny1
Alchymisto Jorte:) v dnešní době vybojovat místo na výsluní není vůbec lehké. Pro prodej novin, sledovanost a slávu někteří jedinci dovedou pošlapat i ty nejzákladnější hodnoty, které nás činí lidmi. Je to smutné. Je mi smutno, a zároveň i...veselo, když si vzpomenu na dětství. Tenkrát jsme měli v každé místnosti chalupy kamna. Jak to bylo krásné, když člověk zatopil bez zakouření dýmu, už jen to štípání dřeva na zatápku bylo uklidňující. A pak se šířilo teplo, dřevo praskalo, kamna hučely, za oknem padal sníh... Děkuji Ti za vzpomínku...**ST**
30.01.2018 08:05:30 | Anděl