Anotace: *****
Uviděla ho z dálky. Musel to být on. V ruce růži. Růžovou.
Nebyl tak vysoký, jak si jej představovala. A také – břicho má nějaké větší, a kšiltovku jako na fotce…kdoví, jestli má vůbec vlasy.
Popošla blíž. Značková bunda…taky úchyl na značky, jakoby to bylo bůhvíco… boty – to je určitě Mustang…oči – asi hnědé, tak jak psal, hladce oholený…
S odhodláním popošla ještě blíž, připravena natáhnout ruku, přejela pohledem kalhoty…
Pak už jen vnímala, jak prošla kolem společně s davem a stlačila silně rozhoupaný žaludek. V duchu si blahopřála, že si vzala oblíbenou paruku. Kdepak! V poslední chvíli!
Nesnášela pach česneku. A z něho přímo čpěl do prostoru! A pak…ten mokrý flek na kalhotách zrovna v místech…asi byl předtím na záchodě. Totálně ji to rozhodilo! Musí rychle domů a smazat všechny stopy v počítači, aby už ji neotravoval…
Muž stál ještě půl hodiny u zastávky tramvaje. Pak to vzdal. Vracel se zpátky. Zase vezme do ruky vařečku a ponoří se do práce v kuchyni. Jako majitel restaurace by nemusel vařit, ale bavilo ho to. Jen příště nebude tak spěchat, a do poslední chvíle pomáhat kuchaři.
Tak ona nepřišla! A možná to je dobře. Cítil ze sebe česnek, a navíc – při krájení masa ten mastný flek na kalhotách…byl hodně nervózní, spěchal - jinak by se to nestalo.
Nevěděl, co dělal špatně. Ženy se mu nějak … vyhýbaly.
Prošel pod lampou ke vchodu, kde stála skupinka kuřáků.
„Krásná růže,“ řekla dívka s dlouhými černými vlasy, hlubokým výstřihem, v širokém kabátu.
Ani si nevšiml, že ji ještě drží.
„Je Tvá,“ a růži jí podal. Pohled mu sklouzl z rudých rtů do výstřihu. Na levé straně vykukovalo na hladké kůži černě vytetované křídlo motýla.
Vyndal cigaretu a zapálil si.
„Rád bys věděl, odkud letí?“ Zeptala se dívka.
Usmál se. „Ano, musí tam být hezky. Myslíš…mohl bych Tě pozvat na večeři?“
„Proč ne?“ odpověděla dívka, a jemu se z jejích modrých hlubokých očí zatočila hlava…
Nad ulicí proletěla sova. Sedla si do starého okapu a tak jako každý večer své velké roztoužené oči upřela na zářící měsíc. Výhled jí zaclonil vracející se druh.
:-) moc pěkná miniaturka, je zvláštní, jak někdy maličkost způsobí, že se náš život STočí na jinou stranu, někdy na tu úplně opačnou a my se pravdu nikdy nedozvíme, možná naštěstí :-)!
12.02.2018 07:01:00 | Fany
Fanynko, moc Ti děkuji:) ono kolikrát lépe nevěděti.....ono to vědění totiž někdy moc bolí:)
12.02.2018 09:13:24 | Anděl
Život si vždycky nakonec najde tu správnou cestu sám - žádná kdyby neexistují... :-) ST
11.02.2018 18:16:39 | Amonasr
...Frráček má pravdu.....prostý příběh nabitý tou správnou atmosférou,
jen se chce říci....a jak to bylo dál?......Ji./úsměv/....umíš...
11.02.2018 17:51:12 | jitoush
minuciozně napsané-se smyslem pro barevně analogickou rozprostraněnost atmošky místa-času...máš Anděli talent.....obdivuju Tě ST*:-D
11.02.2018 17:11:27 | Frr
Ach Frr.....moc děkuji, ale obdiv zasluhují všichni, kdo tu publikují, poněvadž jsou vyjímeční...
12.02.2018 06:12:57 | Anděl
Nádhera Andělko. Některé umíme vidět v lidech nic než jen mastný flek na kalhotech. Děkuji Ti.ST*. Miluji tyto tvé příběhy plné lásky.
11.02.2018 17:00:49 | Šípková Růženka