do večera jsem nosili pivo na slunce

„Jde zase do basy,“ vykládám o kamarádovi, co se živí krádežemi v obchodech.
„Já bych to tedy nezvládl,“ říká doktor M. a já mu přikyvuji.

„Chápu vás,“ říká nám potetovanej chlap u bidýlka před hospodou, kde jsem nucen kouřit s lidmi, s nimiž bych u jednoho stolu neseděl.
Nemám už moc zubů, a rád bych si zachoval aspoň ty.

„Vidíš tu zbraň?“ ukazuje nám pokérovanou ruku.
„Bez takový se v lochu neobejdeš, když nechceš dělat čubu.“
„Já už jsem po přechodu,“ říkám.
„To TAM,“ a říká to opravdu velkými tiskacími písmeny.
„Nikoho nezajímá,“ a pro efekt přetáhne jazykem cigaretu dovnitř úst.

Doktor M. odběhne, protože nedaleko vidí strom pod nímž je spousta popadaných jablek.
Dvě si utrhne ze stromu.
Nikdy nejí ovoce, co si sám neutrhne.
„Jsem jako Adam,“ tvrdí.
Taky se tam hned vymočil, protože bere prášky na zmenšení prostaty.
A má neustálé nutkání.
Podezírám ho, že mu o jablka nešlo.

Drsný chlap chce něco dalšího říct, ale popálil se na jazyku a tak trochu prská a pokouší se zachovat si důstojnost.
„Musíš si věřit!“
Mám dojem, že to řekl, ale jist si tím nejsem.

Jelikož jsem dokouřil, tak se můžeme vrátit ke svému stolu.
„Asi jsem si ucvrnkl,“ sděluje mi doktor M.
„To se ti ani nedivím,“ zazní nám do zad.