tajenky tajícího sněhu

Sedla si dívka na klín Bertovi Einsteinů.

Byl dost veselý.

Šedivá hříva jak od Janáčka rozzářená panem Teslou.

Bylo tam dost lidí, ale každý se díval někam jinam.

Snad i mluvili, ale nikoliv k tomu druhému.

Nakukovali si vzájemně přes ramena.

Dívka, co seděla Bertovi na klíně se dívala do jeho vlasů.

Jakoby v nich hledala pocity větrných mlýnů po kázání.

Sama měla šaty plné kytek a čtvercový výstřih s přívěskem na zlatém řetízku.

Žádný křížek.

Nejspíš patřila k těm, co unikly pecím.

Berta špulil ret pod knírem.

Jistě se mu v hlavě honila nějaká teorie, která mu nadouvala kalhoty.

Mácháním v teplé smetaně to nezachrání.

Dívka s květy na šatech přidržuje Bertovu ruku od svého klínu.

Všichni jsou plni očekávání cest do vesmíru.

Vojsko a děti platí polovic.