škola základ života?

Zápis do školy s automaty na prezervativy.
Lepší než ty přeslazené limonády.
A když ty děti na to vletí, tak ať jsou chráněny.

„Nesouhlasím,“ říká chlap s velkým křížem na prsou.
Přes jedno oko má pásku.
Nedávno usnul při modlitbě a jeden z hrotů kříže ho napůl oslepil.
„Nesouhlasím!“

„Samozřejmě, že děti budou muset nadále chodit do školy, ale je tu prostor pro určitou flexibilitu. Lidé nemusí být zaškatulkovaní ve formě pevných školních či pracovních hodin,” poznamenal k iniciativě ředitel školy.

„Nesouhlasím,“ řekl prorok bez jednoho oka, který si utíral nos do sutany.
Nesnášel kapesníky.
Moc dobře věděl k čemu se používají.

„Dnes můžou chodit děti do školy v čemkoliv. Je konec uniformity,“ vykládá do kamery školník a chrastí mincemi.
Kdykoliv připraven rozměnit peníze do automatu.
„Ony mají z domova většinou jen papírový peníze,“ říká informovaně.

„Nesouhlasím!“ vyřkl neměnnost názoru muž v pozadí.
„To na věci nic nemění,“ zasmál se školník do oka kamery.

“Někdo sežral všechny sendviče z automatu,” zlobí se členka učitelského sboru trpící anorexií.
“Doplní se.”
“I přes to uspokující vysvětlení se mi třesou ruce.”

„Měla byste projevit, co nejvíce pochopení. Tohle je škola,“ drží ji s účastí za rameno nekonvekční ředitel ústavu.
„Ano. Chápu. Právě jsem utírala zadek po velké potřebě žákovi z první třídy.“
„Nikdo není dokonalý.“
„Ano. Nikdo.“
„Cítím sarkasmus kolegyně.“
„Buďte rád, že právě ten.“

„Nesouhlasím,“ ozval se člověk podobný pirátu, který hlídkoval u automatu na prezervativy.
„Souhlasím,“ řekla učitelka.
Vymanila své rameno z dlaně pana ředitele.
Rozměnila si na mince u školníka a zamířila k dobře hlídanému automatu.
Zpravodajská kamera vše dál zaznamenávala.
I útěk jednookého piráta.