Byl ten okamžik jako nastrouhaný křen, co už byl nějaký čas na talíři

Anotace: ...

V makovici se člověku toho tolik usadí.
A čím je starší, tak je toho víc.
Nemluvím o kvalitě.
Je toho prostě víc.
Básník má aspoň kliku, že to vybleje na papír.
Zbaví se přebytečného odpadu a vypadá to jako, že je to tvorba.
Každopádně si uleví.

Houslové napětí dvou čarodějnic, co nechtěly pustit nástroje z rukou.
Potřebovaly si ulevit od spousty magie.
Za nimi hořelo docela nové auto s pravěkou přesličkou na karosérii.
Ty dámy se co chvíli proměňovaly, jak vánoční přání osmiletého děcka.
Rozostření letitého alkoholika.
Bejt tu první manažer umělecké branže Vocilka, tak by těm dvěma dámám jistě nabídl smlouvu, a pak by třeba skončil jako žába, aniž by potřeboval projít cestou pulce.

"Cože?" zeptal se nepřítomně, protože byl stále ještě zabrán do vlastních myšlenek.
„Nic,“ ozvalo se nad poklicí kotle.
„Jsem tady správně?“
„Omyl je vyloučen.“

PS.
„Máte něco k proclení?“
Zeptal se Charon, jen tak pro formu.