Těžko žít bez sarkasmu, když se na tebe žene ragbyový tým

„Slečno máte taky pudy?“ zeptal se servírky v hospodě.
„Někde je mám,“ řekla. „Ale nevím kam jsem je založila.“
U pasu jí viselo těžké portmoné.
„Rozkrojím dort a pošlu ho po Vltavě pod Karlovým mostem. Buď ho sežerou ryby, anebo dopluje k té, co by mě mohla milovat,“ prohlásil a podíval se na lístek spotřeby.

„Jaké příšerné místo!“
Lokl si pálenky z kremačních sazí.
Opětoval rozmlžené pohledy svých přátel.
„Slez z toho koně!“
„Já jsem na koni?“
Není co závidět.
I tak se pořád závidí.

Šel si lehnout mezi mrtvé po letecké nehodě.
Byli uloženi v řadách jako bažanti při poslední leči.
Chtěl si jen odpočinout, ale málem ho taky vstrčili do lednice.
Bránit myšlenku vlastním životem?
Co je vlastně cennější než vlastní život?

PS.
Svět pořád bolel.
Jinak bylo všechno v pořádku.