Kde není tajemství je prázdnota

„Morálka je zachráněna!“ usmívá se stará žena, když policisté odvážejí z chodníku dvě lehké dívky.
„A to se mám radovat,“ vykřikuje chlap, který se válí na zemi, protože na kole se jezdí blbě, když má člověk v sobě alkohol.
Vím to.
„Já na morálku seru!“

„Já jsem Justýna. Jdeme do hospody?“ řekla holka, co se stačila schovat, a já nebyl schopen odporovat.
Nechal jsem ležet člověka na silnici.
Starou paní stát na chodníku s mobilním telefonem a morálkou.
Jak jsme vešli do hospody, tak se Justýna rozchechtala a běžela k chlapovi, co byl asi její dědeček.
Okamžitě si mu sedla na klín.
Já si stoupl k výhernímu automatu.
Vhodil minci a zmáčkl tlačítko.
Naskočili mi tři zelné hlávky a pod nimi se rozsvítil nápis: Máte sračku?
Nechápal jsem co se to děje, ale začali se mi sypat peníze.
Vybral jsem výhru a vypadl ven.

Našli mě ležet u mostu.
Jako starou botu.
S kytičkou na nártu.
S červenou stopou polibku na čele.
S nápisem tužkou na obočí.
Spi sladce.

PS.
Morálka byla zachráněna.