I zítřek je zítřkem jen chvíli

Bylo tam tolik lidí, že mě natlačili na zeď.
Na zdi byla spousta otvorů a cákanců krve.
Tohle místo opravdu žilo.
Kopancem jsem se překulil do výslechové místnosti beze stropu.
Obloha plná měsíčního úplňku.

Byla tam žena, co něco věděla.
Něco, co chtěli vědět oni.
Do bílého pláště navlékli Vlkodlaka.
Po šesti orgasmech řekla i to, co nevěděla.
A šlo to i bez rámusu.
Tedy řičela, ale to byla slast strachu a podvědomé touhy zapsat se do Guinessovy knihy rekordů.

I vlkodlak má však své hranice.
Zvlášť když se zatáhne obloha a úplněk není k dostání.
JÁ TO NECHTĚNĚ SPOLKLA.
Nechtít je hodně negativní přístup.
Nad námi visela akrobatka na visuté hrazdě.

PS.
„Bez pravdy žádná lež neobstojí,“ řekl muž v kostýmu policajta.
„A já myslel, že už mám pointu za sebou,“ řekl jsem z podlahy.