Kamerové systémy udržují pořádek na hřbitovech

Balonky z poutě mají v sobě stále něco kouzelného.
Přežívají již mnoho generací.
V dětské tváři to nafouklé nic vždy vyvolá úsměv.
Snad nám připomínají naše duše.
Pamatuji se na duše z ryb, které nosil domů otec.
A taky si pamatuji, jak se začaly mrskat již upravené půlky kapra od šupin na talíři.
Lekl jsem se.

„Co se děje mami?“ ptal jsem.
Ale copak vám matky někdy něco řeknou.
Rozhodně vám nesdělí důležité věci.
Nedůležité věci vám vyčtou.
Od čeho by tady taky byly?
Já vím.
Nic ve zlém.
Jde o naše dobro.

Změnilo by se něco v mém životě kdybych znal někoho svatého?
Určitě takové lidi potkáváme a s námi to ani nehne.
Tak proč by to s námi mělo hnout tři sta let po jejich smrti?
Muž své ženě zahne dříve než vypere prostěradla po svatební noci.

PS.
V koutě komory ležel kohout, který byl rád, že je tam kde je, když přišla Polednice.