...A důstojnost stáří je v hajzlu

Byla obtěžkána muzikou a proto jsem jí tolik miloval.
Ona mě nenáviděla.
Nechtěla, aby jí někdo miloval.
Vracela moje dopisy, když je napustila jedem.
Už takhle pár chlapů zabila, ale když chybí důkazy.

Vypadá to tak, že nejzajímavější, co jsme vyprodukovali je vražda.
Neustále se jí totiž zabýváme a díváme se na ní od rána do večera.
Náš život je neustále obklopen vraždou.
Je vražda únikem před strachem ze smrti?
No to jsou jen televizní detektivky.
Svědí tě dlaň?

„Jsi zkažená,“ říkal jsem a neměl na mysli tlející zub v dásni, tepající bolestí srdce, že už přichází jeho konec.
Nic není věčné.
A to, že člověk ví, že zemře, mu dává sílu žít.
Jistě. Ale co s tím?
K čemu je líbivá poezie?
Taková, co poskakuje z kamene na kámen a všichni vědí o co jde.
Jakmile všichni vědí o co jde, tak nejde o nic.

PS.
DĚLEJ SI SE MNOU, CO CHCEŠ?
Kdy ti tohle řekla naposledy žena?
Probudíš se a máš ruku v nočníku.