Pyžamo s kocourem

Můžeme si být jisti v jaké dimenzi se právě nalézáme?
Z hlavy mi nešla ta mladá žena, která se rozplývala v mlze rybníka, když svítalo.
Podobala se dívce z Erbenovy Svatební košile.
Dotknout se té ženy dlaní.
Horko i chlad zároveň.
Jako když ti někdo pomočí nohu za velkého mrazu.

„Jste...“
„Jsem ve vodě,“ řekla.
A já si představoval ploutev, která prořezává hladinu a blíží se k jejímu tělu.
Neviděl jsem se jako zachránce, ale ryze pozorovatel.
Všemožných lidských vztahů.

Něco mi stále uniká.
Nějaký záhadný problém.
Včera říkal chlapík v televizním dokumentu, že nikdy nevěřil na UFO.
Nevěřil na neidentifikovatelné létající objekty?
To opravdu jde?
No stačí zavřít oči a přestanou existovat Měsíc i hvězdy.

PS.
Kdo je teď na tahu seškrabat z okénka námrazu?