než olízneš žábu bude ráno

 

Přemýšlím o žabích jedech,

šípech, trnech, mířím do ran,

co si sami způsobíme.

Noc je klidná, střepy sklínek

nerozeznáš, které vinné,

a ty po rulandském šedé

bosou nohou nerozcourám.

 

Mívám děsy z hor a ovcí,

co si s výškou neví rady.

Nepanikař vprostřed římsy,

ty tam, špitám. Nevěřím si.

Levně uspávaná čímsi,

z čeho nemám dobrý pocit,

třeštím do tmy ... je to na dýl.

 

Noc je klidná jak tep sledě.

Ovce, padej ... se ti řekne -

sním, jak tělo ztrácí hlavu.

Jsme - a už ne. Bez pozdravu.

Po nás brázda ... čas orá vůl,

věčnost - najít, dát si vědět!

 Možná, lhát si není pěkné.