Publikum řvalo

Čas se tváří naprosto nestranně, jako by tu ani nebyl.
I tak mu kdekdo věří.
Pro klid vlastní duše, i když na duši nevěří.
Ještě tak rybí.
O Vánocích ji dostane kočka na hraní.
Vylezl jsem komínem.
Pozoroval vodoměrky na vodní hladině.

Něco zbabělého hledělo ze skleničky šnapsu.
Vlastní oko nebo cizí?
Dítě se posadilo před obrovským budíkem.
Seděli oba v trávě.
Ten čas byl obrovský, protože dítě ho ani jinak vidět nemůže.
Natahuje se jak žvýkací guma.
Vedle ležela obrovská žlutá bota.

Kloboučník s pomateným výrazem z přemíry rtuti.
Alenko pusť ho!
O čem to mluvíš?
Každej chlap chce děvku.
A pak kňučí.

PS.
Stávám se alergickým na větu: Našel jsem boha.
Raději chodím na houby.