Otázky o žiletkách

V kloboučnictví dostali nové zboží.
Klobouky pro koně.
Já zůstávám věren svému máslu.
Nedaleko úsměvu pod rzí tvých vlasů, kdy v očích to hraje a na rtech se odehrává tanec mexických indiánů.

Šimral jsem ji skleněným střepem na bradičce.
Líbilo se mi, že nosí bombarďáky po babičce.
Nebylo zřejmé, co je vlastně zač.
To nápisy na restauraci byly zřetelné a jasné.
Kouření zakázáno!
BEZ KONDOMU NEVSTUPOVAT!

Sklouzl jsem po toboganu až do sklepa dívky rezavých vlasů, kam mě skopl kůň v klobouku.
„Stačí nasušit dostatečný počet mrtvol, aby nevyhasla pec,“ znělo z tácu plného panáků kořalky, jenž se řítil společně se mnou.
Hodně se zaprášilo, když jsem tam spadl.
Lidi to bylo lidí.
„Dejte mu adrenalinovou injekci ať můžeme mluvit o zmrtvýchvstání,“ řekl někdo.

PS.
Zaslechl jsem kuňkání žáby a myslel na princeznu.
Šel jsem si vyčistit zuby.
Ale tohle nebyl můj den.