Anotace: ...
Neboj se, ještě jeden schod,
TO beze smyslu žije pod,
dokud nesklepe sklepení,
nesmí ven, jen se vycení
přes mříže, pojď, je hluboko.
Níž než strach zvuku, zub o kov,
TO není vidět pode tmou,
jen echa nohy podetnou,
když klopýtneš, dívej se kam!
Jdem zpátky, … když nás vysekám.
Kašli na prsty ve dveřích!
Chraň zbytek, TO nám nevěří.
Každý den musíš o schod níž,
tak nízko, až se pokloníš.
Do tmy, kde končí já i ty,
kde očím drnčí závity,
tam obrazy jdou přes kůži,
snad nechtěls tisíc roků žít?
Jsme tu jen pro TO! Není kam
běžet, zubama utíkám.
Kytky, co chtěls dát … hoď po NĚM!
Až skočí, hrůzou neoněm,
gerbery házej, až má dost
a k nohám lehne pro radost.
Cítí jen zeleň, nevidí,
už věří! - že jsme nelidi.
Pojď, vyvlečem JI zpod schodů,
podle tvých vzorů, OSHO, jdu!
a nečuč na NI - smysl má.
No, přece nejsem pitomá?
No... Máš fakt parádní psavý období!
11.06.2025 13:46:10 | vrbák
děkuju :) trošku už z toho rýmování blbnu - ale nedalo mi to nedat :))
12.06.2025 16:20:43 | lawenderr
jednou jsem našla na závěsu obrovkého sršně, nemám je moc ráda... hlavně ne v bytě, jenže, žít jsem s ním nechtěla, tak jsem se rozhodla, že ho pustím ven... vzala sklenici a musela překonat strach... když jsem do něj strčila, zjistila jsem, že je skoro mrtvý... a tak se to s bubáky má, vypadají děsivěji, než jací jsou, a často jsou už polomrtví, jen se nebát:) ...gerberama bych neházela, moc toho nevydržej:D
11.06.2025 12:02:53 | Sonador
štěstí bylo při tobě :) a jsi odvážná. I soucitná - taky nezabíjím, co nemůžu sníst :) Já jednou večer zjistila, že mám sršně ubytovanýho na stěně, vedle otevřený ventilačky. Byl až vysoko u stropu, nemohla jsem za boha přijít na to jek ho vyšoupnout ven. Bála jsem se, že když vylezu na židli, vyletí. Tak jsem si šla lehnout :) Vůbec nevím, jak jsem s tou hrůzou usnula. Brzo ráno tam ještě byl. A když jsem se vrátila ze sprchy, že to nějak dořešíme, byl pryč. Sršně mi přijdou skoro mystické ... nevím, proč pořád říkám On :)) A moc děkujuu
11.06.2025 12:51:42 | lawenderr
Myslím, že mystičtí jsou, on mi dost pomohl, něčeho jsem se tehdy bála, a přestala... Někdy, když problém ignorujeme, zmizí, to mám ráda.. ta sršeň mi taky nejde přes pusu:)
12.06.2025 16:28:41 | Sonador
...níž než strach zvuku zub o kov...
Přijde mi, jako kdybys někam vedla a chtěla ukázat smysl toho všeho našeho pachtění. První část až magická, jako zaklínadlo.
11.06.2025 11:45:32 | Philogyny1
nemá to žádný smysl, Philog! :) nebo ... někdy si hraju na boha a sama se bojím :)
11.06.2025 12:45:58 | lawenderr