Někdo zahodil kostky

Vyslýchala mě krásná inspektorka.
Měla sice trochu otlučené klouby na rukou, ale třeba na nich jen dělala kliky.
„Prý jsi šel na okraji silnice vpravo!“ vyhrkla na mne, protože zločincům se zásadně tyká.
A já se tak trochu zamiloval.
Představoval jsem si ji, jak sedí v otevřeném okně.
To oprýskané okno k ní dokonale ladilo.
Dotvářelo obraz potrhaných černých punčoch a kabelky, co vypadala jako měšec na peníze.
„Odpověz!“ zaburácel její hlas a já vypadl z okna.

Byl to hodně obyčejný neobyčejný den.
Z okna jsem spadl přímo do Jeruzaléma.
Do hodně dávných časů.
Křižáci zrovna osvobozovali Ježíšův hrob.
Zase.

Nejsem tady.
Snažil jsem si to vsugerovat.
Jako to radil Vlasta Burian u lázeňského vřídla jednomu tatíkovi, že si má představit, že pije slivovici.
Jenže skutečnost za filmy poněkud pokulhává.
Byl jsem tady.
ROZEPNĚTE SI LÍMEC A ZHLUBOKA DÝCHEJTE!
Co tím ten kat myslel?
Vzal mě kolem ramen a smál se.
Moc příjemnej člověk.

PS.
Nestál jsem poprvé na takovém místě.
Ale této noci jsem poprvé zauvažoval.
Má to cenu se budit?