neděle
neděle
Kavka na náměstí mezi bílými holuby
předstírá svobodu, jako žebračka
spící na lavičce - a za sklem zatím do pěny
malují srdíčka a úsměvy. Je ti dobře...
To svět bolí dál, rozpáral se do nití
vlaje. Ztratil se tvar i směr.
Komentáře (16)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
...pěkně bolavá...jen dřív chodili lidi zpytovat v neděli svý lidský špatnosti do kostela...
04.08.2025 15:58:37 | Marten
bolavá... já ti nevim, svět je bolavej pořád stejně, člověk si to nesmí do sebe moc pouštět, i když to vidí...
05.08.2025 19:57:39 | Sonador
není nad stojatou neděli, kdy se vůbec, ale vůbec nic neděje ..
tedy až na ten bolavý svět ..
04.08.2025 14:49:55 | Vivien
! * je skvělá... tolik bych chtěla napsat víc, ale jsem zcela beze slov...
04.08.2025 14:47:44 | narra peregrini
Jako bych teď měl déj vu... Tenhle sen jsem už prožil. Bylo to v neděli...
...ta kavka se producírovala nad portálem starého domu uprostřed města. Osamocená sestra tmy uvnitř světla dne. Možná se dívala lehce svrchu na smečku holubů, kteří, poskakujíc, klovali zbytek krajíce. Nějaká žena spala na lavičce, nezúčastněně. Byla nejsvobodnějším člověkem v širokém okolí. Byl to sen, takže je možné napsat, že za výlohou kavárny seděla naproti havranu labuť. Plná, jistá a klidná. Za barem prodávali kousky radosti, čokoládové dorty, palačinky s krémem, sendviče s bylinkami. Ona si vybrala kávu, on něco jiného. Vzal její prsty do svých a ona se usmívala. Věděla, že ji miluje jen podle toho, jak se na ní dívá. Jako by měl sto očí a v každém z nich napjatou tětivu a každý z těch vystřelených šípů dopadal do krajiny srdce. Když se rozloučili, odletěl na Západ. Jen na chvíli. Do příštího setkání...
04.08.2025 14:37:39 | vrbák
Moje neděle
zůstane raději hidden
jen na festivalu, ve mně
Stále stejně otáčí se planety, Země
Proč je tolik bolesti v nás, tobě?
Mnoho lidí tvrdí - žijeme v nejlepší době
04.08.2025 13:30:43 | KarMa
proč? protože neslyšíme;) někdy to vypadá, že nás to takhle baví... ona je bolest učitelka, jen my jsme velmi nechápaví žáci...
05.08.2025 20:03:00 | Sonador
Wow...je to tak. Vracím se k cestě, kterou jsem začal před lety, pak do toho přišli silné události a už jsem se nevrátil. Dokonce jsem myslel že tudy nemohu jít. Trápil jsem se. Teď jsem zpátky na té cestě a mám v životě více radosti. Více radosti přeji tobě i další autorům. Samozřejmě silné a hořké básně mají také svou váhu, uvědomění
05.08.2025 20:14:33 | KarMa
moc dobře ti rozumím, někdy asi na chvíli potřebujeme "ztratit" směr, abychom dobře věděli, kudy opravdu chceme jít, a kudy ne... moc Ti děkuju! a ano, mají... ale já už radši píšu z jiného místa... hezký večer*
05.08.2025 20:16:37 | Sonador
