společníci ze stránek dějepisu

Vědma roztřesením pocukrovala bábovku.
Pohnula palcem vesmíru.
Chtěla, aby si ji svět vzal zezadu.
Jako princ Sněhurku, když to nečekala.
Už podruhé se mě bezdomovkyně ptala: „Vy jste ten pán, co měl tu kozičku?“
Náš život bejvá často něco jiného než ten, který žijeme.

Jak by na nás působili filmové dokumenty z Kristova života?
Nebo hospodské projevy Jaroslava Haška?
Do kalhot mě vlétly dvě včely a povídaly si o vzpouře proti královně.
Kdybych věděl z kterého jsou úlu.
Tak co bych udělal?
Práskl bych je?

Rád bych, aby za mnou bloumal na provázku kačírek.
Aby na mě nekřičeli, že se schovávám.
Sedět na lavičce pod hvězdami, co nejsou ve dne vidět.
Viděl jsem někdy chrousty v letu?
Od toho jsem měl Ondřeje Sekoru.
Pumpu studny někdo omotal řetězy.

PS.
Kdo vyžene toho psa?