Obléknu se do tvého ticha
prostoru za dechem, svítání
nepotřebuju nic víc
je tajemství vryté do kůže
všeptané zvlhlým růžím, tak...
Obléknu to ticho a podržím tě
bělostí svých nohou.
Mario Sorrenti
Nádherné! Intímna, zmyselná a zároveň silná poézia! Hra so tichom a svetlom je úžasná!
10.09.2025 23:21:42 | IronDodo
Poslední dva verše bych řekl unikátní pro cejch @
A šťouchlo do mě "... prostoru za dechem." To je super podnět, který by se dal autorsky dobře rozvíjet.
10.09.2025 22:11:26 | šerý
.....S kým zapletly se? A ruce po hmatu a vískají v zavrtění rána s vykukujícími palci u nohou......tam možná klečí celý její svět.......Ji.
10.09.2025 19:40:22 | jitoush
Musel jsem si vyhledat, co znamená sui generis... a mám-li použít stejný jazyk, napíšu Te amo.
10.09.2025 19:29:45 | vrbák