vstup do tajné komnaty

Chlapec hrál na ty plechy, co se s nimi tříská o sebe, americkou hymnu s několika dalšími dětmi.
Když mu jedna ta poklice upadla, tak neztratil duchapřítomnost a postavil se do pozoru.
Do konce hymny prostě salutoval.
V tom světě kde lidé vytvářejí figury do živých obrazů a rozhodně nechodí na záchod.
No já jsem přízemní a vždycky mě zajímá kam ty lidi chodí na záchod.

Jsou uvěznění několik dní ve sklepě.
Probíhá mezi nimi spousta morálních rozhovorů.
Intelektuální ping pong.
Každej se nějak vybarvuje a já jsem jako na trní.
Kam chodí na záchod?

Ty zatím sedíš nad stolem plným mouky a máš zavěšenou tvář v dlani.
Mouku máš tak halabala po těle.
Nejsi ten, co Něco peče.
Nemáš obrovské byrokratické razítko s lízátkem na druhém konci.
Jako neosobní úředník bez zodpovědnosti.
Zato s velkou pravomocí zničit krtka.

PS
Jako děti jsme znali sta způsobů, jak se zabavit.
Vlastnili žebříky do nebe.