překvapení se stávají

Stěžujeme si na vlastní těžké osudy a většinou na nich nic těžkého není.
Nemusíme robotovat, či zabíjet za vlast, či pánovi o svatbě půjčit ženu.
Jenom nesmíme kouřit v hospodě a pít alkohol na veřejnosti.
A když se to nehodí, tak ani mít vlastní názor.
Protože vy tomu nerozumíte.
Ať je to cokoliv.

Čím víc se mluví o tom, že je něco zadarmo, tak vyplyne, že sleva není zadarmo.
Takhle mě odchytila na kladenské hlavní třídě cikánka a, že jsem jí padl do oka a, že rozdávají zdarma pánskou kosmetiku a, že by se mi určitě hodila.
Nevím, jak k tomu došla, ale rozhodně mi nechtěla pustit z udičky.
A, že bych mohl dát jen drobný dar za ten dar.
Nabídl jsem jí pětikorunu.
Dar jsem nedostal.

Díval jsem se na klavírní koncert, který hrála s orchestrem mladinká Japonka.
Nemůžu si pomoct, ale když to hraje taková křehká bytost, tak je v tom něco víc než když to hraje starej chlap.
Možná jsem povrchní a sexista ale prostě to tak je.
Ženy mají tak krásná zakulacená bříška.
Položte si hoši dlaň na takové bříško a budou vám ukradené všechny revoluce.
Aspoň pro ten moment.

PS.
Sakra!
Jak to, že tu najednou nikdo není?