Listopadová

Mé kroky se rozplývají v loužích neodhaleného deště, ruce hledají slunce

a jeho nepřítomnost mě nutí toulat se v říši barev tvých fotografií.

Jsem slzou na zapomenutém obrazu, blouděním ve vůni osamělého nadiru

tvých zatmění, svítání, západů slunce a měsíce. Vždyť stále jsem tvými myriádami

hvězd, origami paprsků smutku a tvůj ztracený dílek puzzle.

A ty jsi má kresba ve větru, vzpomínka na zmatený listopad.

Vytvořeno AI