FACE TO FACE
FACE TO FACE
kolikpak asi citu
nazmar přijde
když po klávesnici
dobrou noc i ráno
přejeme si
a kolik přemáhání
stojí přát to tomu
koho nemilujeme
příjemná přítomnost?
Komentáře (23)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk04.04.2022 14:33:21 Kaj
Počítač jako přístroj s nízkou účinností. A při tom doba klade takový důraz na výkon na efektivitu. Zde je mimo mísu. Jak pěkné by bylo přijet na návštěvu účinnější parní lokomotivou?
Na tomto maškarním je tak báječné si nasadit masky počítačů, že se můžeme obávat toho, že až je budeme chtít sundat, tak už to ani nepůjde.
Počítač jako maska, perzóna (Jung). Snad je to tak, že stín je opak ega a perzóna (maska) je opak bytostného já, které by mělo být cílem naší cesty.
05.04.2022 23:31:54 Vivien
Tak tady už mě jen napadlo vrátit se k děrným štítkům ve stylu Hodíme se k sobě miláčku?
03.04.2022 06:04:50 Now
Nejtěžší je být upřímný. Z upřímnosti vychází nepříjemná přítomnost. A my nechceme nepříjemnosti, chceme být hezcí, osvítit negativ, vytěsnit nepříjemnost odcházení. Samotné teď je nepochybně krásné, proměněné na čas stává se pro nás špačkem k utloukání. Lidé jsou natolik zahlceni zbytečnými informacemi, že zapomínají myslet selským rozumem.
Srdcem dlouhodoběji, řekněme.
05.04.2022 23:22:08 Vivien
Myslim milý Now, že tato zkušenost málokoho v životě mine. Paradoxně, když už koukáš, abys byl, dlouhodobě mimo amplitudy, v srdečním klidu, popuzujes.
A teď si říkám, že jsem už od mé mini odbočila. Díky, za tvé postřehy i tvou stopu.
03.04.2022 05:40:26 Now
Jakpak by mohl cit přijít nazmar
když už je jednou vyjádřen ?
Asi jsme objevili nebe.
Potkáš dobrou duši a řekneš nazdar
a nevíš zda na světě zrovna vládne noc
zda den
a potkáš-li zlo povíš mu:
do vedlejší místnosti se odeber.
31.03.2022 09:09:10 Sonador
se ti přiznám Viv, že při každém čtení trpím ambivalencí:) rozumím ti, ale přesto... cit nemůže přeci přijít nazmar? a.. a... a...
no rozhodně už jsem dík tobě napřemýšlela na několik úvah:D a za to dík*
31.03.2022 09:59:26 Vivien
Ano, někdy to tak je v mém psaní, jakási dvojakost, kolikrát než dopíšu, naskáče mi rychlostí blesku v hlavě spousta myšlenek, doslova pádím přes dva schody. Tak snad si čtenář i při té jak píšeš ambivalenci dojde ke svému. Díky Son, jako autor jsem ráda, když dílko vede k zamyšlení, navíc mi není vlastní vkládat do psaní manuál na odpověď, protože se každému na cestě dostane čeho právě třeba, a to se v čase dostává u každého jindy. Měj se prima, to já děkuju za podnětný komentář.
29.03.2022 19:13:22 piťura
neumím to vysvětlit
ale vybavilo se mi
jak jsem z pionýrských táborů
nebyl schopen poslat
ani jeden korespondenční lístek
máma už byla tak zoufalá
že mi je předvyplnila:
mám se dobře
mám se špatně
jsem zdravý
jsem nemocný
přijeďte pro mě, apod.
nepomohlo to
ani to jsem nedokázal odeslat
měl jsem toho prostě moc...
29.03.2022 14:36:15 šerý
Vím... že. Přítomnost není stínem a nevytlouká se klín klínem. Povrchnost je nad hlubinou. Tam jen faleš s falší splynou.
Možna i formality jsou v nich skryty... možná klaunů přetvářka.
Ta přítomnost a instinkt rozlišení prozradí. Však nekazit si oči, ztrátou času z povzdálí.
Pěkná báseňka* I když je kratší, tak o to více k mysli přímočará.
A Šeban... toho moc neznám. Ale verše to má pěkné*
29.03.2022 15:24:26 Vivien
Ano, ztráta času zpovzdálí, tos tedy ťukl přesně. Jak léta utíkají, takové plýtvání si už člověk nemůže dovolit, tedy ideálně ani jako mladý. Ale ať to nevyzní příliš mravokárně, dnešní svět je bláznivý, ale tak nějak si stále myslím, že schopnost být sám k sobě pravdivý, ještě v lidech je. A tys má krevní skupina, napsals to opět tak výstižně, že si říkám, no o co já se tu vlastně snažím? Dík Kájo, pokaždé se na tebe těším. Máš prostě nadání :-)
29.03.2022 13:33:26 Protos1182
Realita naší dnešní doby :(
Hezky napsané
29.03.2022 15:04:10 Vivien
Občas to kolem sebe vidím, a říkám si kolikpak asi lidí ...
Díky za nahlédnutí Protosi.
