To Ty nepochopíš...

Anotace: Sedím si tak v noci v pražském bytě a je mi smutno. Tohle z té noci zůstalo v zápisníku...

*

Ty nepochopíš, proč občas koukám doblba a proč občas jen tak mlčím.

Ty nepochopíš, že mě baví se jen tak koukat. Na hezký věci, na lidi...

Nepochopíš, proč se chci dívat z okna tvýho bytu, protože ty se z něj můžeš dívat skoro pořád.

Ty nepochopíš, proč mívám zachmuřenou, špatnou náladu.

Nepochopíš, proč se pořád ptám a vyzvídám. 

Nepochopíš, proč mám ráda kočky i přes svou alergii a jejich prý zrádnou povahu.

Taky nikdy nepochopíš, proč věřim na čarodejnice, léčitele a proč se bojim duchů.

Ty nepochopíš, proč nehraju hry a proč se nechci dívat na horory, na vetřelce.

Nepochopíš, že občas se mi něco prostě nechce.

Ty nepochopíš, proč nesnášim shrnutý prostěradlo.

Nepochopíš, proč nepočítám čas, když něco kutím

a nepochopíš, proč si místo novejch bačkor na ty starý dělám nový bambule.

Nepochopíš, proč nemám ráda když komentuješ to, jak jím.

Ty nepochopíš mojí fantazii

a nepochopíš, jak můžu nechápat matiku.

Nepochopíš, proč vždycky na noc vytahuju žaluzie.

Nepochopíš, proč nemám ráda hlasité zvuky v tichu

a nepochopíš, proč pořád říkám PŠŠT. 

Nepochopíš spoustu věcí a já přesně nevím, proč Tě vlastně mám ráda.

Prostě mám. Ale to nepochopíš...

*