Šok

Stála na zastávce, vypadala tak nějak plaše. Vkusně oblečená, sošně dokonalá, obličej dítěte s jakoby udivenýma očima a perfektní pletí. Tu chci, tu musím mít... (Jsem starý muž a tak jen jako obrázek). Sahám pro fotoaparát do kapsy.

Všimla si mého pohledu a tak trochu přes rameno vypustila z malých, krásně vykrojených, přirozeně rudých rtů smirkově znějící kontraalt: Tak co, dědo? Sjedem to? Máš aspoň půl litru?

Udělal jsem půlkrok stranou a pozdravil starou paní, co stála dva kroky za ní. Byla překvapená, stejně jako já. Obrátil jsem se k přijíždějícímu vozu.

Fotoaparát zůstal v kapse.