Frňákovník

Anotace: ..z dnešního cyklovýletu, frňákovník je strom....opravdu tak vypadá....foto přiloženo...

Před restaurací bylo živo. Sluníčko hezky hřálo cyklisty do zad, vítr třepotal listy bříz, hostům bral ubrousky od úst, z natřené lavičky odfouknul pásku s upozorněním, zvedal oblaka žlutého pylu z nedalekých lánů řepky. Mezi stromy pobíhali psi, štěkali na sebe, pak svorně doběhli pod frňákovník, a počůrali z každé strany jeho kmen.
K restauraci dojel muž a žena. Postavili kola a rozhlíželi se, kam si sednout. Jediná lavička u zdi restaurace byla volná – žena si sedla a muž došel každému pro pivo.
U plotu seděla polooděná dívka s chlapcem. Tulili se k sobě, protože byla docela zima a dívka měla jen tílko na ramínka. Vtom hochovi zazvonil telefon.
„Nazdar vole! Tak co?...... Cože to chceš?..... Hele – hlavně v klidu, jo? Hlavně to neuspěchej! Je to, jako když kouříš cigaretu. Pěkně pomalu, labužnicky, jemně, když je to poprvé…..jsi normální? Já ti mám radit jak rozepnout podprsenku? Ty vole, tak sis to mněl zkusit na máminý……a vůbec, třeba žádnou nenosí….ale jak říkám – hlavně to neuspěchej! A vem si ochranu!“ Mladík típnul mobil a začal se o něčem dohadovat s dívkou. Z restaurace vyšla číšnice a položila na stůl dva talíře před čekající hosty. Ti vzali příbory a pustili se do jídla.
„Táto – to měl bejt losos s bylinkama. Vidíš snad nějaký bylinky? To vidělo leda z autobusu. A měl být bez kostí. Zrovna mne jedna píchla do patra! Já se na to vykašlu.“
„Nedělej vostudu a jez! Já si chtěl dát řízek! Né – muselo být po tvým. Navíc taková scvrklá porce! Ještě že maj dobrý pivo!“
Z lavičky u zdi se chtěl zvednout muž a jít na záchod. Po delší chvíli se konečně odlepil od lehce zavadlé barvy, leč na zádech a kalhotách mu zůstaly široké hnědé pruhy.
Žena zděšeně vykřikla: „No to snad ne! Ona je natřená!“ A s pivama v obou rukách se zvedala, kalhoty a triko přilepené k lavičce. Muž se rozesmál, evidentně škodolibě:
„Vypadáš, jakoby ses podělala!“
„Hele, radši přemýšlej, jak sedneme na kolo! To je na vyhození, to oblečení!“ Naříkala žena.
„Tak pojď, sedneme si pod strom.“
Oba došli pod frňákovník, a sedli si zrovna do míst, kde byly mokré značky dvou psů.
Asi jim to nebylo divné, protože zůstali sedět.
Hochovi zazvonil znovu mobil.
„Co zase vole?...že mi ji dáš k telefonu? A co jí jako mám radit? ... jak to navlíknout? Si děláš kozy, ne?“ A mladík rozčileně típnul mobil.

Ostatní hosté se potutelně usmívali. Jednak slyšeli hovor, jednak věděli, kam psi načůrali. A měli ohromnou radost z celkem vydařeného odpoledne. Inu cizí "neštěstí" potěší.