poslední
poslední
Anotace: —
Porodila mě
a pak
něžnou rukou
přihrnula hlínu
—
abych mohla dýchat jenom pro ni
celý život
—
pach umělého inzulínu
ze kterého se mi chce zvracet
(vidím jeho prázdné oční důlky bez nohou)
vidím babičku a tátu
někdy mám pocit, že už neotevřu dveře
odložím cop
—
a jeden po troškách háčkovaný dům
Komentáře (21)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk09.07.2018 19:13:06 odnikud
Pach inzulinu je mý dětství. Připomíná mi dědu. A brouky, který měl na konci všude. V polívce, na stole. Na tohle je lepší být dítě. Snadněji se přes to přenáší. Z některých tvých básniček jde takové zoufalství, jaké bych do slov nikdy nedovedla dát. V tom jseš výjimečná.
10.07.2018 13:23:14 Philogyny1
Já jsem.
10.07.2018 18:20:04 odnikud
To pro začátek stačí, i to je dost :)
11.07.2018 08:48:00 Philogyny1
Já si tu včera naběhla. Smála se, jako dlouho ne...
Myslela tak, že jsem zoufalá, někdy...
11.07.2018 20:49:27 odnikud
Jo, aha, já jsem fakt expert na takové kiksy ve virtuální komunikaci. Někdy i v té nevirtuální :) Ale hlavně, že ses zasmála, to jsem ráda :)
06.07.2018 12:09:15 Anděl
Ach......je mi smutno. Svoji babičku ani dědu jsem nepoznala. Objala bych Tě...*ST*
06.07.2018 14:43:47 Philogyny1
Je to zvláštní. Přijde mi, že už necítím vůbec nic. Nic.
07.07.2018 05:04:00 Anděl
Svati...nic necítit je možná lépe, než cítit...zoufalství, opuštěnost, nespravedlnost, nemožnost pohybu, hlídání si zad neustálé....neustálé! cítit se míň než prach na parapetu.....a i to je hodně...
07.07.2018 21:31:46 Philogyny1
Ano, emoce oslabujou a my musíme fungovat. Bezchybně. Spletu se a může umřít.
Tak to je.
05.07.2018 23:34:58 básněnka
Co na to říci, snad jen...že stáří nás dožene všechny...
06.07.2018 14:39:14 Philogyny1
...říkám si, kde je to moudré stáří...? :)
05.07.2018 21:55:18 kudlankaW
Řeže, tne, tak pravdivá ve svém nesmlouvavém sdělení...
06.07.2018 14:35:31 Philogyny1
Musela se naučit mluvit . Jinak by se taky zbláznila. Zdravím tímto Opavu.
