Padající hvězda - 1. kapitola

Anotace: Vidět padající hvězdu je takový malý zázrak. A když už se to stane, říká se, ať si něco přejete. Jenže přání jsou nevratná. UPOZORNĚNÍ: Zde to sice není vidět, ale bude to slash (Drarry fanfikce)

Sbírka: Padající hvězda

Blížil se famfrpálový turnaj mezi Nebelvírem a Mrzimorem. Kdyby se našel nějaký student, který by o tom neměl ani potuchy, jednoznačně by to poznal podle Harryho nálady. Vždycky, když se blížil famfrpál, byl Harry nervní.

"Harry! Hej, Harry!"

Harry sebou trhl. Hermiona jen povytáhla obočí.

"Nesmíš se vztekat. Jsi kapitán, musíš svůj tým podpořit!"

Kdyby to tak šlo, myslel si Harry hořce. Jeho tým slábnul, a to bylo to nejhorší. Ron byl celý zblázněný do Hermiony - ačkoli by to nahlas v životě nepřiznal - a totálně ignoroval pravidla a Harryho rady, Katie na tom byla podobně a zbytek týmu onemocněl, nebo se jim něco stalo s košťaty. Jediný, kdo na tom byl dobře, byl Dean Thomas, který se do všeho hrnul s nadšením.

"Harry!" Přisedl si k němu, čímž elegantně vystrnadil Rona. Ten spustil příval nadávek, ale Dean ho směle ignoroval. "Jak vidím, vajíčka ti moc nešmakují," poznamenal vesele. "Jo, Harry, dneska na trénink nepřijde Ritchie, prý ho bolí v krku. A Jimmie ti vzkazuje, že mu Katie řekla, že dneska trénink taky vynechá."

"Jo, Harry!" ozval se Ron. Harry si prohrábl vlasy.

No to ten den pěkně začíná.

Ze snídaně se vymluvil tím, že se mu po těch vajíčkách udělalo nevolno, a rychle zmizel z dosahu svých nebelvírských spolužáků. Potřeboval klid. Nebo spíš se vyvztekat.

"K čertu s tím!" zařval a praštil pěstí do stěny.

"Copak, Pottere, chytaj tě nervy?"

No tebe jsem tady potřeboval, pomyslel si hořce Harry a věnoval bledému blonďákovi obzvlášť zlý pohled. "Nech to plavat, Malfoyi."

Malfoy se ušklíbl. ,,Slyšel jsem, že tvůj tým jeden po druhém odpadá. V tom případě už se těším na příští famfrpálový zápas s Mrzimorem."

,,Ty nepochybuješ, že vás Havraspár porazí, co?" neodpustil si Harry. Malfoy pokrčil rameny.

,,A ty snad ano?" Tím jej uzemnil. Harry vůbec nevěděl, jak reagovat. I Draco si toho všiml. Věnoval Harrymu ještě jeden úšklebek, než se kolem něj elegantně protáhl a zmizel ve Velké síni.

,,Harry, to jsem ráda, že tě vidím," ozval se za ním hlas Katie Bellové. ,,Víš, úplně mi ušlo, že bude trénink, a já už si zamluvila rande a..."

Harry si promnul oči a předstíral, že Katiin monolog skutečně poslouchá. Všechno šlo do kytek. A to bylo teprve ráno.

V hodině lektvarů si musel nutně odskočit na záchod, čímž si vysloužil Snapeův ne příliš vřelý pohled. Ve chvíli, kdy otevřel dveře, zalitoval, že ho kdykoli napadlo sem jít.

U zrcadla nad umyvadly stál Draco Malfoy s parádním rozcuchem, který se marně snažil spravit. Harry se kolem něj chtěl protáhnout jen tak, rychle, aby si ho ani Malfoy nevšiml, ale přimrzl na místě. Draco byl jenom v ručníku, který měl omotaný kolem pasu. Ve vzduchu se ještě vznášela pára z teplé vody. Při pohledu na něj se Harrymu začaly potit dlaně. Cítil nutkavou potřebu se ho dotknout -

Co to sakra dělám? Sním o Dracu Malfoyovi?

,,Co po mně tak vejráš, Pottere?" V zrcadle se setkal s jeho šedýma očima. Samozřejmě, Dracovi nemohlo vůbec nic uniknout.

A mimochodem, kdy se Malfoy změnil na Draca?

,,Pottere, haló. Vnímáš mě?!"

Harry sebou trhl. Rozhodl se to nechat být a vyrazil k záchodům a v duchu se modlil, aby to Malfoy prostě nechal být. Cítil v zádech jeho pohled, ale Zmijozel mlčel.

Když vylezl z kabinky, Malfoy tam už nebyl.

Po zbytek dne ho Ron s Hermionou rozptylovali natolik, že se mu povedlo zapomenout na ten incident s Malfoyem na klučičích záchodech. Ti dva totiž už od druhé hodiny vedli velice hlasitou diskuzi o tom, proč je zelí zelené a že to je diskriminace pro ostatní barvy (Hermiona samozřejmě podotkla, že je i červené, ale to Ron ignoroval), a než Harry stihl taky něco říct, ti dva přešli k tématu ohledně Křivonožkovy změny pelíšku. Tím se stala Ronova postel. Kolikrát se probouzel s kočičím ocasem na obličeji, a hlavně s chlupy od hlavy až k patě.

,,A vůbec, nechápu, co proti němu máš," mluvila dál Hermiona. ,,Co ti kdy udělal?"

,,Hm, má křivý nohy? Víš, jak Ronovi vadí křivý nohy," vložil se do toho Harry s pokusem o povznesení nálady. Hermiona však jen povytáhla koutky a Ron se na něj zamračil. ,,Nemyslel jsem to špatně. To byl pokus o vtip."

,,To mi taky došlo," vyštěkl. Poslední dobou nebyl Harry jediný, kdo byl na nervy.

Večer Harry kráčel chodbou na hřiště, když zaslechl křiklavý hlas Katie. ,,Jasně že ne! Blázníš? Famfrpál je jenom sport."

Na to reagovalo jakési mručení, co si Harry vložil jako hlas jejího ctitele. Nechtěl odposlouchávat její rozhovor, takže zrychlil krok, ale i tak k němu dolehlo: ,,Jo, vždyť víš, že s tím stejně chci seknout!"

Harry zamrkal. Cože? To přece Katie nemohla myslet vážně! Přestat hrát famfrpál? Vždyť v týmu byla odjakživa! A hrála skvěle, patřila mezi ty nejlepší hráče Nebelvíru, možná i všech čtyř kolejí dohromady. Tohle mu Katie nemohla udělat! A zvlášť teď, když má jít do tuhého!

,,Tak co, Harry?" zazubil se na něj Ron, když se objevil na hřišti, když si však zrzek všiml jeho výrazu, nechal to být. Harry byl po celou dobu tréninku mimo, nedokázal se soustředit na nic jiného než na Katiin hlas, jak říká o svém konci. Ne, určitě mluvila o něčem jiném, přemlouval se.

Bohužel se hře nevěnoval vůbec, takže ho dokonce praštil potlouk a on se svalil i s koštětem na zem.

,,Harry! Jsi v pořádku?!" Kolem něj se ihned seběhl hlouček hráčů - prostě ta hrstka, co se dneska účastnila tréninku - a kontrolovali jeho stav. Postavil se na nohy.

,,Jo, je mi fajn," zamumlal. Maximálně to bude pár modřin, ale jinak to nebylo nic vážného -

,,Au!"

,,Skočím pro madam Pomfreyovou," ozvala se jakási holka a Harry viděl jenom záplavu světle blonďatých vlasů, jak mizí uvnitř Bradavic. Ron přidržoval Harryho, aby se znovu nesvalil na zem.

,,Tohle je v prdeli."

,,Ale no tak, Harry. Víš, co by ti na to řekla Ginny?"

,,Já jsem přímo tady, idiote."

,,Tak nic. Vidíš? Není tak špatný si občas říct nějaké vulgární slovo," a tak pokračoval a pokračoval, až úplně ignoroval Harryho přítomnost a skoro se začal bavit i o svých tajnostech, se kterými se nesvěřil ani jemu. Ginny mu to však ráda dala opět najevo.

Madam Pomfreyová se ukázala rychle a společně s Ronem a Deanem odnesli Harryho na ošetřovnu. Když mu madam Pomfreyová oznámila jeho stav, nevěřil vlastním uším. Jasně, očekával, že ta noha bude zlomená, ale i tak se v duchu modlil, aby to tak nebylo. Vždyť takhle nebude moct hrát! A kdo pak místo něj bude chytat zlatonku? A Malfoyova předpověď se splní.

,,To půjde, Harry," uklidňoval ho Ron, ale i z jeho hlasu zněly jasné obavy. Všechny naděje byly v háji. Jestli to takhle bude pokračovat, celý zápas mohou rovnou zabalit - a pak může jenom sledovat Zmijozel, jak se bude vytahovat se svou výhrou.Chtělo by to nějakej zázrak, aby se tohle spravilo.

. . . . . .

Harryho přání se splnilo dřív, než čekal. (Vlastně jestli to vůbec čekal.) V noci ho vzbudil obrovský hluk po chodbách, a když se konečně rozkoukal v náhlém přívalu ostrého světla, našel Malfoye ležícího na pojízdném vozíku vedle sebe se zakrváceným polštářem. Všichni na sebe křičeli různé rady a poznámky, co dělat.

No vida. Rozbitá hlava, jo?

Hary blonďáka zvědavě pozoroval, jak bezbranně leží v kaluži vlastní krve, a pocítil nutkání se natáhnout a odhrnout mu vlasy z té červené kaluže. Otřásl se. Ne, takhle teda ne. Odvrátil hlavu a držel se, aby se na Malfoye neotočil.

,,Harry, vnímáš mě?"

Ignoroval to tak urputně, že nevnímal ani otázky madam Pomfreyové. ,,Cože? Oh, ne, omlouvám se."

Madam Pomfreyová si pro sebe zavrtěla hlavou, než otázku zopakovala: ,,A ty jsi v pořádku? Nepotřebuješ pití, nebo tak?"

Zavrtěl hlavou a madam Pomfreyová ho konečně nechala být. Harry zabořil hlavu do polštáře, ale ještě jednou ji zvedl a jedním okem nakoukl na postel vedle sebe. Draco ležel s hlavou odvrácenou na druhou stranu, povlečení už bylo čisté, a vypadal tak nevinně, že by si Harry v životě nepomyslel, že by mu tenhle kluk mohl kdy ubližovat.

Jenže stačilo si vzpomenout na začátek dnešního dne a zase byl jak na trní. Pro sebe si cosi zavrčel a schoval hlavu pod polštář.

,,Harry? Harry, vstávej!"

,,Mhm! Co je?" zamžoural do světla baterky. Když jeho oči zaostřily, spatřil Hermionu a Rona, jak mu zrzek svítí do obličeje. Hermiona baterku rychle oddělala.

,,No tak, Rone!"

,,Sorry, Harry."

,,Co se děje?"

Ron si odkašlal. ,,No, teď má zas padat jakási kometa. Ne, Hermiono, nepotřebujeme vědět, jak se jmenuje - a já vím, že se musíš zas rozchodit, ale víš co, nám se na to nechce dívat bez tebe, takže pozítří se sejdem u Hagrida, jo?"

Hermiona do něj praštila. ,,Chce tím říct, že tě tady vyzvedneme a pomůžeme ti," zasyčela. Ron pokrčil rameny.

,,Jo, stručně řečeno."

Harry pomalu přikývl. "Jo, jasně, určitě tam půjdu s vámi."

,,To je fajn. Ronald mě kvůli tomu vzbudil v tuhle nelidskou hodinu," zavrčela Hermiona. ,,Idiote."

,,Ale pak bych na to zapomněl. Viď že jo, Harry? On ti to potvrdí."

,,Jo," souhlasil Harry. ,,Mám to několikrát ozkoušený."

Hermiona s Ronem se ještě chvilku zdrželi a povídali si, dokud tam nevlezla madam Pomfreyová a nevyhnala je. Když se Harry převaloval, že se vyspí, všiml si, že blonďák naproti němu rychle odvrátil hlavu.