Pro klauna

Milý Klaune!
Píši Ti opět z planety Cirk. Představ si, co se stalo.
Normálně jdu na kraji lesa a jím vařený vejce. Mám jich vždy plné kapsy, mám je totiž hrozně ráda. Zastavím se u stromu, který na mne mrkne, vytáhnu vejce a rozbiju o kůru skořápku. Strom se usměje, protože ho zrovínka v tom místě žere kůrovec. Směji se také. Rozumíme si.
No a jak tak jdu a loupu, najednou to v křoví zachrastí. Volám:
"Koukej vylízt, nebo uvidíš!"
Z křoví se ozve kňouravým hláskem:
"Já bych chtěl....kousnout. Mám hroznou chuť na žloutek."
No, říkám si, to není možné...kdo jede po žloutku? Vařeným? Tak jsem ho vydloubla a položila na zem.
No, řeknu Ti, zůstala jsem jako opařená medem. Z křoví vylezlo morče, větší morče, jako kapučíno, popadlo žloutek a jedlo. Mlaskalo u toho vehementně...chtěla jsem ho pohladit. Jak jsem se sklonila, koukám že má bodliny! Jako blesk mne zasáho vědomí, že jsem objevila nový živočišný druh! Pojmenovat...ano. Čechročučín. Nevím jak mne to napadlo. Prostě Čechročučín.
Rozmnožili se. Čechročučíni. Dochází vejce. Vařené bílky už nikdo nechce.Možná by někdo poradil co s nimi. Uvidíme.
Zatímco Ti píšu, fofruje tu větrák a otáčí svoji větrnou hlavou, mám vlasy pomalu až u stropu. A jsem smutná. Protože musím k číslům. Ach, kdyby tu byl tvůj červený nos...zase napíšu.
Anděl