Pro klauna

Anotace: Dopis č. 4.....dnes mám ústřel zad. Hlavu mám nalevo..nenarovnám..bolí to jako....sviňa. takže dnes ustřelenej dopis...ustřelenej blázen...ho píše..

Milý Klaune!
Zdravím z planety Cirk. Blížím se na návštěvu k Fulimíně. Koukám na její domek a ne pod nohy. Šlápla jsem na ocas Totemníkovi. Ještěrovi. Jmenuje se tak protože vypadá jako indiánský totem. Rozšklebeně. Zakousl se mi do pravého lýtka. A drží mne. nedá se nic dělat, tahám ho na noze. Ramon jen udělal tssss......ofoukl mi ofinu. Potím se. Došla jsem ke vchodu. Fulimína tam sedí, ruce v dlaních. Ptám se co se stalo? No - prý - pojď se podívat. Zaparkuju Ramona - uvážu provázek na kliku. Vlezu do chalupy s Totemníkem na noze po točitým schodišti hlavou dolů - všechno má obráceně - a tam přes celou zeď pavučina. A v ní pavouk Fó. Místo noh kolečka, aby se mu líp jezdilo. Ona totiž ta pavučina jsou silnice. Sedí uprostřed, a brečí. Že prej se mu odstěhovali mladí a zůstal sám. A co jako teď. Říkám mu - nebul! Vždyť tys udělal to samé svým rodičům. To je prostě koloběh života. Podívej se raděj na moji nohu!
Fó se postavil na kolečka, vykulil oči a povidá -no nazdar. Víš, že ti ta noha zkamení? Na týden? Povídám- no to nevím! A co když to bude postupovat nahoru? Až...to ani nebudu moct..jít na záchod!
Klid, řekla Fulimína. Mám tu odvar ze sedmikrásek. A flašku slivovice. Od Klauna. Došla nebeskou poštou. Je moc dobrá. Uleví se ti.
Jak jsem slyšela že je od Klauna, ulevilo se mi hned. Protože...jednou mi napsal: "Od toho mám přece červený nos, abych nosil lidem radost!" Tak piju...slivovici...pro radost. A doufám...že bude básnit. Klaun. Tak, jak to umí jen on. Klaunovsky. Radostně. Kruci...leze mi to do hlavy. Vždyť Ti píšu! Klaune! ....možná zase napíšu. Uvidíme....tak...na zdraví!
Anděl