Pro klauna

Anotace: dopis č. 8...dnes....nějak....no uvidíme.

Milý Klaune!
Zdravím Tě z planety Cirk. Fusaklín našel konečně motyku, a tak jsem šli s Fraparatkou podívat se jak se sbírají křivule. Vypadají jako čili papričky, jen mají ocásek co sebou neustále mrská, když se vykopou. A nesnáší lidi. Plivou na ně právě tim ocáskem. Kdo je sbírá, musí mít pláštěnku. Jinak je celý oslintaný. Vaří se z nich pudink. Upřímně řečeno, mně nechutná. Cejtím tam pořád ty ocásky. Ale Fulimína ho zbožňuje. Nojo - erotomanka. Za mnou se ozvalo šustění, koukám, Totemník nás vyčmuchal a přidal se k nám. Možná doufá v další dávku moravské od Tebe.Začalo pršet. Zbožňuju déšť na planetě Cirk. Prší malé dešťové pohárky a v každém je jiná barva a vůně. Jednou je růžový a voní růžemi, podruhé je jak bílá káva a voní jasmínem, jindy zase zelený a voní mátou. Směsice vůní je omamná. Kdybys tu byl, nacucal by se Ti ten Tvůj červený nos a možná by nabobtnal. Jéje! To bychom se nasmáli! A možná by z něj stříkala voda! Jasmínová, mátová, vonící růžemi! To bych chtěla. Jednou. Pro radost...Ale...koukám, přede mnou jde Fraparatka a tomu jejímu Debrolínovi sedícímu na rameni kouká jeho bílý ohromný zadek. Povídám- to mu nemůžeš dát aspoň nějaké trenýrky či co? Kdo se na to má dívat? Nestyda! A Fraparatka říká dotčeně - no to teda nemohu. Jeho zadek chce svobodu větru, a já mu jí dopřávám!... Chápu ji. To samé dopřávám Ramonovi. Ale v jiném slovasmyslu. Nebo smysluslova? Che! Tlachy! Došli jsme na mýtinu plnou Očokolíků. To jsou keře na kterých rostou mluvící oči. Zbožňujou je kočky. Protože Očokolíci kočky milujou a neustále jim vyznávaj lásku. A tak si vyznávají lásku vzájemně. Vždy mne to dojme. Protože v tom vyznání je upřímnost. A já říkám upřímně...jednou se dočkáme...my všichni...toho, po čem toužíme. Zatím jenom sníme, ale i sny jsou od toho, aby se splnily. Čas od času.
Zase napíšu.
Anděl.